Praha – Koncertní sál v Rudolfinu se stal místem výjimečné události v historii České filharmonie. Po více než dvaceti letech se totiž za dirigentský pultík postavil šéfdirigent Jiří Bělohlávek. O chodu orchestru má jasné představy a nežádá nic míň než naprostou profesionalitu.
Dirigent Bělohlávek rovná Českou filharmonii „do latě“
Taktovka v jeho rukou budí naděje a zároveň i opatrná očekávání. Kvůli častým personálním změnám totiž orchestr delší sobu stagnoval. Není tedy divu, že se od příchodu mistra světového formátu nečeká nic menšího než úspěch.
„Je to pro mě začátek nové profesní periody, nového úseku mého profesního i osobního života,“ říká Bělohlávek. Na reakce ostatních prý bude čekat s nadšením i rozechvěním. Ve vedení filharmonie chce také posilovat vědomí jedinečnosti české hudební kultury, a díky mnoha zahraničním zájezdům by rád naučil cizince milovat zdejší hudbu.
„Mám jasnou představu o zvukovém a interpretačním ideálu, kterou jsem si vytvořil a nasbíral během čtyřiceti let praxe. V ansámblu chci podpořit a utvrdit tvůrčí přístup k hraní a hudbě vůbec - ten přístup je vlastně velmi prostý,“ prohlásil šestašedesátiletý Bělohlávek.
Česká filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka
Čtvrtečním koncertem filharmonie zahájila svou 117. sezonu. Hostem večera byl světově uznávaný
kanadský barytonista Gerald Finley. Program ve znamení osudových setkání otevřela symfonická věta Vox clamantis od Petra Ebena, která v závěru vyvrcholila národním chorálem Hospodine
pomiluj ny.
V kontrastu s ní následovala dramatická Beethovenova Osudová. Večer symbolicky vyvrcholil
Sinfoniettou Leoše Janáčka, jejíž světovou premiéru provedla Česká filharmonie v roce 1926
s legendárním šéfdirigentem Václavem Talichem.
GALERIE
videogallery_271788
Před fiharmonií působil Bělohlávek šest let u londýnského Symfonického orchestru BBC, jehož profesní a osobní kvality si pochvaluje. Příští rok nastoupí jako hlavní hostující dirigent k Rotterdamské filharmonii.