Helge a Špáta se zasloužili o kinematografii

Praha - Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize obdrželi filmoví režiséři Ladislav Helge a in memoriam Jan Špáta. Cenu předala ministryně kultury Alena Hanáková na slavnostním večeru v promítacím sále Národního filmového archivu v pražském kině Ponrepo.

Letos pětaosmdesátiletý Ladislav Helge působí v české kinematografii již od 40. let. Začínal jako asistent režie u Jiřího Krejčíka. Jeho samostatné filmy z druhé poloviny 50. let Škola otců a Velká samota vnesly do tehdejší kinematografie nové postupy, nastolily kritičtější reflexi společnosti a předznamenaly celkové uvolnění let šedesátých.

V nich natočil Helge svůj vrcholný snímek Stud, vystihující politickou atmosféru Pražského jara. „Mám k němu velice vřelý vztah, protože to byl můj film poslední,“ říká Helge.

Podstatné je i Helgeho angažmá v profesních organizacích: Filmovém ústavu, Studiu dětského filmu a zejména filmovém a televizním svazu FITES. Po roce 1989 se podílel na rozvoji FAMU, nejprve jako pedagog a poté jako člen její Umělecké rady.

Jan Špáta (1932 až 2006) patřil k předním dokumentaristům. Jeho filmy spojují vysokou estetickou kvalitu se silným humanistickým akcentem. Pro jeho režijní směřování měla zásadní význam spolupráce s Evaldem Schormem, na jehož několika snímcích se podílel kameramansky i autorsky.

Od roku 1964 natáčel vlastní filmy, které získaly značný ohlas doma i v zahraničí. Obsáhl v nich různé formy dokumentarismu: sociologický esej (Největší přání), cestopis (Země sv. Patricka) nebo umělecký portrét (Variace na téma Gustava Mahlera). Své úvahy shrnul i do několika knih. Jako pedagog FAMU ovlivnil další generace českých tvůrců - včetně své dcery Olgy Špátové a manželky Olgy Sommerové.

„Jsem ráda, že cenu dostává filmový dokumentarista, protože dokumentární film bývá Popelkou a je třeba ho připomínat,“ komentuje udělení ceny Sommerová. Dcera Olga nedávno uvedla svůj film Největší přání, který přímo navazuje na otcovo dílo.

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize se uděluje u příležitosti Světového dne audiovizuálního dědictví 27. října, jejími nositeli jsou osobnosti, které svou tvorbou významně přispívají k rozvoji filmu či pohyblivého obrazu.

Cena se k dalším státním cenám v oblasti kultury přidala v roce 2009. Laureáty ceny se dosud stali Jiří Krejčík, Břetislav Pojar a Jan Němec a in memoriam byla udělena Karlu Kachyňovi a Zdeňku Liškovi.