Český underground znovu na scéně. A boří klišé

Praha - Jak dobře známe historii českého undergroundu? Těžíme ze vzpomínek jiných, nebo spíše z vlastní paměti? Děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík si popovídal s několika představiteli této vlny a utřídil fakta do publikace Tváře undergroundu. A zjistil překvapivou věc - o minulosti „máničkové“ komunity slýcháme většinou jenom klišé.

Kniha ho, dle vlastních slov, stála játra a spánek. Od května až do srpna letošního roku totiž obrážel Michal Stehlík undergroundové akce, na nichž hledal objekty svého „pozorování“. Rozhovory, které s desítkou někdejších buřičů pořídil, nyní konečně doputovaly do knihkupectví. Mimo samotné povídání o historii „podzemních celebrit“ zde čtenáři najdou doposud nezveřejněné dobové fotografie a dokumenty nebo CD z rozhlasového pořadu Z historie undergroundu.   

Autor svůj projekt uchopil coby pokračování osudů těch, kteří odmítali splynout s davem. Binny Lane, Alfréd, Chmelák, Lábus či Mauglí – nejen tyto rebely spojovaly v minulém století dlouhé vlasy, přezdívky a snaha vydobýt si svobodu, ať to stojí co chce. 

Stehlík se totiž paradoxně domnívá, že toto téma není ještě stále pořádně zmapované. Existují jen formulky školských profesorů. Při bližším pohledu však člověk najde problémy nucené emigrace, asanace nebo generační rozpory mezi zpovídanými a jejich blízkými. Klišé už tu neplatí. „Underground je i dnes stále živý a snaží se žít vlastním životem,“ prohlašuje děkan. Na toto trvzení navazuje druhá část publikace, v níž rebelové komentují situaci po roce 1990.

Michal Stehlík - Tváře undergroundu
Zdroj: Kosmas

Český underground? Originální underground! 

Český underground si podle autora knihy drží světovou originalitu v tom, že nezůstal v podzemí, jak tomu bylo zamýšleno. Vylezl místo toho na povrch a byl kriminalizován. Ivan Martin Jirous, kterého František Čuňas Stárek označil za svatého Pavla undergroundového hnutí, hippies, skauti, evangeličtí Berani a další – ti všichni lpěli na svobodě, o čemž se celá vlna točí. „Pořád je to o schopnosti udržet si svobodu za každou cenu,“ vysvětluje Stehlík. Jirous si tak vysloužil celkem osm let za mřížemi.  

Děkan s úsměvem vzpomíná také na nevydařenou propagandu v seriálu 30 případů majora Zemana, konkrétně v díle Mimikry. Měl fungovat jako odstrašující příklad „mániček“, které se jen snažily destruovat stávající systém, jenže se toho lidé hned chytli. „V hlavě jim běhalo: Takový bych chtěl být,“ vzpomíná Stehlík na někdejší dobu. 

Pro desítku zpovídaných by podle autora mohlo platit pořekadlo: normální lidé v nenormální době. „Lidé, kteří chtějí žít jinak, budou mít problémy s jakýmkoliv systémem,“ řekl. Domácí buřiči se inspirovali generací beatníků, na niž ve své tvorbě či názorech neustále odkazovali.

Paměť versus dějepis 

Svou publikaci má Stehlík v úmyslu využít i jako výukový materiál. Dosud se v českých školách podrobněji vyučoval pravěk a třeba Egypt než 20. století, což se prý konečně mění. Novodobá historie však naráží na velký problém a tím je konfrontace oficiální verze a vzpomínek dosud žijících osob. Lidská mysl se dá jen těžko vymazat či přesvědčit… 

Tváře undergroundu se dotknou i pochybností zaznívajících ve spojitosti s Václavem Havlem. Jakou roli hrál v procesu on? Děkan FF UK má jasno: nebýt Jirousova seznámení s Havlem, nedostala by se trestaným zahraniční podpora. Díky tomu, že bývalý prezident pomáhal tomu, aby zprávy o undergroundu pronikaly i za hranice, se některým odsouzeným snížily tresty. Havel mimoto smýšlel obdobně jako oni, o čemž svědčí i festivaly, které pořádal u sebe na Hrádečku.