Dnešní Mánes I je spíš včerejší

Proces právě probíhající kolonoskopie zachycený videokamerou, skleněná plastika, sochařské práce v hlíně, ve dřevě i kovu, práce na papíře, fotografie a především obrazy vytvořené klasickými malířskými technikami vystavené v pražské galerii S. V. U. Mánes - Galerii Diamant - připomínají 125. výročí založení historického Spolku výtvarných umělců Mánes (1887-2012). Výstava pod názvem Dnešní Mánes I pracemi několika desítek umělců veřejnosti zároveň připomíná 20. výročí obnovení spolku, kdy po desetiletích zákazu činnosti otevřel svou první svobodnou členskou výstavu (5. 11. – 6. 12. 1992).

Galerie Diamant na rohu ulic Spálené a M. D. Rettigové poskytla S. V. U. Mánes útočiště po neúspěšném pokusu získat v restitucích zpět historickou budovu Mánesu na vltavském nábřeží (historický komplex restaurace, klubovny a výstavní síně z let 1928-30 navržený Otakarem Novotným), a tak výstavy a veškerou svou činnost spolek soustřeďuje sem už po devět let.

Bylo to právě z důvodu nedostatku místa, proč jsou oslavy výročí rozděleny do dvou projektů: Dnešní Mánes I - starší generace členů S. V. U. Mánes (5.–30. 12. 2012) a Dnešní Mánes II- mladší generace členů S. V. U. Mánes (8. 1. – 3. 2. 2013). Velkolepou a reprezentativní výstavu, jakou by si tak významné výročí zasloužilo, nebylo proto možné uspořádat. A možná proto, že všechno souvisí se vším, má i tato výstava poněkud přistřižená křídla.

  • Jaromír Rybák / Černé zrcadlo, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Eliška Rožátová / Červená pustina, 2009 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Je výročním salonem, výběrovou přehlídkou prací generace výtvarníků narozených většinou koncem 50. let; bouřliváctví, revolta, expanze a umělecké výboje, průnik do nových světů, experiment a odvaha riskovat konfrontaci a nepochopení, tedy arzenál tvůrčího mládí natažený na pružinu jen jen vystřelit, je zde až na pár výjimek zkrocen, usměrněn a transformován do řemeslně úhledných, profesionálně zdatných osobních konceptů umění, které samo sebe už dobře zná.

Možná, že se výtvarníci sami nebo kurátor výstavy příliš soustředili na přátelskou a tak trochu sousedkou prezentaci, na snahu ukázat od každého z nich jedno dílo, které považují za dobré, velmi dobré nebo nejlepší, než na hledání přínosu nebo „ostrého jazyka“ této umělecké generace.

  • Stanislav Hanzík / Vozataj, 1963-2005 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Josef Hnízdil / Maškara III, 2011 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Generace, která podle toho, co je na výstavě prezentováno, zřejmě až na zmíněné video nebo cyklus fotografií nezkouší už nová média současnosti, aby se s nimi popasovala, nerezonuje s úzkostí ani výdobytky dnešní civilizace, ale utíká se do bezpečného světa, který dobře zná - klasické výtvarné techniky, sebe sama a svého náhledu na věc. V tomto ohledu zde nejlépe vycházejí práce sochařů a sklářských výtvarníků, kde dávku přiměřeného adrenalinu zabezpečuje zvládnutí nástrah nevypočitatelného chování materiálu a inspirace jeho vlastnostmi.

Ale všeobecně potenciál možností konfrontace umělce na životním a tvůrčím vrcholu s novou dobou zůstává nevyužit. Jakoby několik desetiletí trvající zápas o nalezení výtvarného „sebe“, přivedeného co nejblíže k ideálu, vymazalo tu druhou, drsnou, vyzývající a drzou, výsměšnou a zneklidňující tvář s intenzivními spalujícími emocemi. Tvář, která se nám zde ukazuje, není tvář vizionáře, mystika nebo angažovaného kritika společnosti, je to tvář pohledná, ale také usedlá, vážná a téměř bez úsměvu. Stačí to ale? Nebo jinak, nechce člověk od umění příliš v těžkostech běžného života, s nimiž se umělec musí potýkat, když od něj troufale vyžaduje vize a neústupnou cestu kupředu bez ohledu na cokoliv?

  • Jiří Kornatovský / Meditace, 2006 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Michael Rittstein / Život začíná v šedesáti, 2009 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Třeba do toho bláznivého kolotoče výtvarníci starší generace Mánesu už ani nechtějí nasednout a možná se zmíněných výbojů dočkáme v druhé části výstavy Dnešní Mánes II - mladší generace členů S. V. U. Mánes (8. 1. – 3. 2. 2013) a jedině snad v bezprostředním generačním srovnání uvidíme, o čem Spolek výtvarných umělců Mánes ráže 125 vlastně je.

Reportáž Petra Meškána a Terezy Radvákové (zdroj: ČT24)
Vydáno pod