Pohádky bratří Grimmů: 200 let nesmrtelný fenomén

Praha – Pohádky bratří Grimmů zná nazpaměť většina dětí napříč všemi generacemi. Letos uplynulo dvě stě let od jejich prvního vydání. Německo, odkud spisovatelé pocházeli, se proto chystá ve velkém slavit. Oslavy potrvají až do září příštího roku a jednou z hlavních událostí bude festival v Kasselu s operami, čteními a výstavami.

Příběh Jeníčka a Mařenky se dětem vypráví od kolébky. Dospělí možná litují, že se nemohou vrátit do mladých let, ale ne nadlouho. V Berlíně se totiž jedna malá divadelní produkce rozhodla toto dílo předělat do verze pro dospělé. Zájem předčil všechna očekávání. „Snažili jsme se držet původních, originálních textů. Díváte se tak na pohádky, které jsou téměř autentické slovo od slova,“ vysvětlil režisér Jan Zimmerman. 

Divadlo chce poukázat na to, že jsou pohádky literárně nadaných sourozenců nadčasové a i dnes se těší oblibě nejen u malých posluchačů. Toto tvrzení podtrhuje i fakt, že bylo vyprávění přeloženo do více než sto šedesáti jazyků. Podle ředitele Muzea bratří Grimmů jde o nejrozšířenější a nejčastěji ilustrovanou knihu v německé kulturní historii. 

Rodný dům Jacoba a Wilhelma ve městě Hanau byl za druhé světové války zničen. Město ale na své literární hrdiny nezapomnělo. Hlavní náměstí zdobí socha zobrazující bratry obklopené knihami, jež oba doprovázely až do konce života. 

Nedaleké muzeum ve Steinau představuje to nejpodstatnější z jejich nejen pohádkové tvorby. Na šestnáct let bratry totiž spojila také práce na německém lexikonu, jehož první část vydali v roce 1854. Používán je dodnes a se svými dvaatřiceti svazky je jedním z nejrozsáhlejších slovníků evropské literární vědy.  

„Jacob a Wilhelm Grimmovi reprezentují pozitivní stránku německé historie. Měli by být vnímáni jako ambasadoři německé kultury,“ domnívá se Burkhard Kling z domu Bratří Grimmů ve Steinau.

Video Reportáž Evy Spáčilové (23. 12. 2012)
video

Reportáž Evy Spáčilové (23. 12. 2012)

Grimmové byli představitelé dokonalého pracovního systému a ve dvojici panovalo jasné rozdělení funkcí: Jacob se zaměřoval na lingvistiku, kdežto Wilhelm se soustředil na literární bádání. Literární příběhy ovlivnila mytologie, folklór, ale také romanstismus. Na základě studia „ústních pramenů“ sestavili sbírku usilující o reprodukci originálních motivů. Základy pohádek tvoří pravdivé historky, avšak značně přibarvené Wilhelmovou fantazií a poetickým cítěním.