Co kdybychom se káli? Z čeho? Že jsme se narodili?

Paříž - Odcizení člověka a řeči v moderní době bylo hlavním motivem díla Samuela Becketta, irského spisovatele, dramatika a básníka, kterého proslavilo drama Čekání na Godota. Tento bezcílný dialog dvou tuláků marně čekajících na kohosi, kdo by prolomil jejich beznaděj a změnil jejich osud, způsobil převrat na poli moderního divadla. Světová premiéra hry se uskutečnila pátého ledna 1953.

Její uvedení přineslo zrod absurdního divadla. Vystihovalo svět moderního člověka ohrožovaného technickým vývojem, ztraceného v každodenním stereotypu a nenalézajícího víru, smysl ani cíl své existence. Člověka čekajícího na změnu, pokyn, zázrak nebo právě na svého Godota, který nikdy nepřichází.

Tvůrci abrurdního dramatu ovšem nebývají nihilisté, aby svým dílem propagovali nesmysl, beznaděj a zmar. Naopak cílem absurdního divadla bylo většinou poukázat na odcizenost existence a řeči, podívat se na nesmysl přímo - a tím zápasit o smysl. Výtečným autorem absurdního divadla byl i Václav Havel.

V roce 1982 napsal Beckett pro tehdy uvězněného Václava Havla hru Katastrofa. Oba spisovatelé si později dopisovali. Havel mu naopak věnoval svou hru Chyba.


Beckett svá díla, vyvolávající bouřlivé diskuse, tvořil střídavě ve francouzštině a angličtině, a pak je sám do druhého jazyka překládal. Přes tíži témat a stereotypní, v kruhu se opakující dialogy jeho hrami probleskuje smích a humor, ačkoliv často groteskní a černý.

Čekání na Godota má mnoho významových rovin. Zrcadlí absurditu lidského údělu, kdy jediným smyslem života je nesmyslné očekávání a jediným způsobem, jak si tento úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je člověku vymezen. Hru čekání na Godota do českého jazyka přeložili Patrik Ouředník, Karel Kraus a Jiří Kolář.

Ukázka ze hry v překladu Patrika Ouředníka:

"VLADIMÍR
Co kdybychom se káli?

ESTRAGON
Z čeho?

VLADIMÍR
No… (Přemítá) Nemusíme se hned šťourat v podrobnostech.

ESTRAGON
Že jsme se narodili?

VLADIMÍR (vypukne ve smích, který okamžitě potlačí. Zkřiví tvář bolestí a sáhne si na ohanbí)
Jeden se už nemůže ani zasmát.

ESTRAGON
To teda o moc přijde.

VLADIMÍR
Jenom usmát. Pousmát. (Rozzáří se od ucha k uchu. Úsměv přejde na několik okamžiků do strnulého šklebu, až náhle zhasne) To ale není ono. (Pauza) Zkrátka… (Pauza) Gogo…?

ESTRAGON (podrážděně)
No co je?

VLADIMÍR
Četls bibli?

ESTRAGON
Bibli? (Přemýšlí) Nejspíš jo.

VLADIMÍR
Evangelium! Slovo boží!

ESTRAGON
Možný to je. Vybavuju si mapu Svatý země. Barevnou. Moc hezká. S bleděmodrým Mrtvým mořem. Jak jsem se na něj podíval, dostal jsem žízeň. Sem si vyrazíme na líbánky, říkal jsem si. Zaplavat si. Prožít naše štěstí.

VLADIMÍR
Tys měl bejt básník.

ESTRAGON
Taky že jsem byl. (Kývne na své hadry) Není to snad vidět?

Ticho.

VLADIMÍR
O čem jsme to mluvili… Co dělá noha?

ESTRAGON
Otejká."


David Prachař a David Matásek ve hře Čekání na Godota na Nové scéně Národního divadla v Praze
Zdroj: ČTK
Autor: Kateřina Šulová

Odstraněn je souvislý děj, charakteristiky postav jsou opomenuty. Jazyk se deformuje a ztrácí svou dorozumívací funkci. Obě hlavní postavy hry, Vladimír a Estragon, navzájem odrážejí slova jako pingpongové míčky, bez skutečného obsahu a významu. Drama vrhá divákům do tváře tíživé otázky o smyslu hry i vlastní existence.

Joyce, deprese, Děvkoskop

Samuel Beckett se narodil v dubnu 1906 v irském Dublinu. Po studiích práva a jazyků odešel učit do Paříže, kde se spřátelil s neméně slavným krajanem Jamesem Joycem a tvořil první literární pokusy. Do světa poezie vstoupil v roce 1930 sbírkou Děvkoskop. Dědictví po otci mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se od roku 1935 léčil z těžkých depresí.

V té době se také seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Po propuštění z léčebny bloudil po Evropě, střídavě se usazoval v Německu, Paříži a Londýně.

Psal povídky a eseje, které mu většinou odmítali. V polovině 30. let stvořil první významné dílo, experimentální román Murphy. Pozdější románovou trilogií Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný položil základy postmoderní prózy.

Za druhé světové války se angažoval ve francouzském hnutí odporu. Válečná Francie mu byla podle jeho slov milejší než neutrální Irsko. Za svoji činnost v odboji si dokonce vysloužil Válečný kříž.

Hra Čekání na Godota z roku 1949 ho proslavila po celém světě. Následovalo další výjimečné dílo Konec hry (1957) a série divadelních a krátkých rozhlasových her. Když mu v roce 1969 udělili Nobelovu cenu za literaturu, nepřijel si ji ani převzít a finanční odměnu daroval na dobročinné účely. Beckett byl podle svědectví známých velmi ohleduplný, rozumný, skromný a nenáročný. Zemřel nedlouho po smrti své ženy v prosinci 1989.