Zaznělo requiem za Jiřinu Jiráskovou

Praha - Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka odsloužil dnes zádušní mši za Jiřinu Jiráskovou. Kostel Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí se ve 14 hodin zcela zaplnil, přišli jak kolegové a přátelé herečky, která zemřela 7. ledna, tak i široká veřejnost.

„Setkáváme se v hlavním pražském chrámu, abychom poděkovali Bohu za to vše dobré a krásné, co vykonala, čím obohatila nejen dějiny českého divadla, ale i dějiny naší země a národa,“ uvedl během mše Duka.

Z knihy Job četl režisér Jiří Strach. „Odešla v zaopatření všemi svátostmi, o Bohu nepochybovala a neodešla ze světa sebezáhubným způsobem,“ uvedl v závěru obřadu Strach, který Jiráskovou obsadil do role Abatyše ve filmu Anděl páně i do snímku Vrásky z lásky, za který byla začátkem ledna nominována na Cenu české filmové kritiky.

Přímluvy přečetl herec David Švehlík. Řekl, že zvláště sestry voršilky měly na její formaci zásadní podíl. „Kéž mají dostatek sil k plnění svého poslání a přispívají k výchově opravdových osobností našeho národa,“ řekl. Z kůru zazpívala píseň Panic angelicus Lucie Bílá. S herečkou se řadu let přátelila a docházela za ní domů i v době, kdy už zdravotní stav Jiráskové nedovoloval, aby vystupovala na jevišti. „Takových lidí, jako byla ona, je už málo. Je krásné, že jsme se s ní mohli rozloučit tak, jak si to přála. Bude mi moc chybět. Přeju jí klid a hlavně to, aby našla tam nahoře tu otevřenou náruč, kterou pro nás všechny měla,“ řekla zpěvačka.

V lavicích v chrámu usedli také Jiří Bartoška, Pavel Batěk, Simona Postlerová a Daniel Bambas. Podle Lucie Bílé odešel vzácný a nenahraditelný člověk. Za hlaholu zvonů byla pak rakev s ostatky zesnulé vynesena z chrámu. V sobotu 19. ledna bude podle jejího přání uložena v jihočeských Malenicích, kde herečka trávila šťastné chvíle se svým životním partnerem Zdeňkem Podskalským. Uložena bude na hřbitově, kde spočívá nejen on, ale i její bývalý manžel Jiří Pleskot.

Řekli po obřadu

Dominik Duka: „Byla ženou, která se zapsala nejenom do dějin českého divadla, ale i do onoho zápasu o svobodu. Protože byla vychována v této víře a také v ní žila je důvodem, proč jsem zde. Chci jí tím poděkovat za víru, kterou na křtu dostala, donesla až do konce života.“

Lucie Bílá: „Jsem nesmírně pyšná, že jsem jí stačila říct všechno to krásné, když tady ještě byla. Protože hladit jí, obdivovat, když o tom neví, by bylo na nic. Stokrát jsme stačila říct, že ji obdivuji a miluji a přitom ji držela za ruku a dívala se do jejích očí. Jsem pyšná, že jsem byla na blízku a alespoň z části mohla splatit to, co nám ona dala. Po ní zbyde jen prázdná a nezacelitelná díra. Takových lidí a osobností jako byla Jiřina Jirásková v naší zemi už moc není. Jsem moc ráda, že mě Jiřinka označila za dceru, kterou nikdy neměla a to si nenechám ničím zkazit, ani hloupostí a zlobou, která tady v té zemi nějak zvláštně vládne. Teď už ji jenom přejme, ať najde nahoře klid pro svou duši. Byla a vždycky bude pokladem naší země.“

Jiří Strach: „Řekl bych, že já jsem svědkem jejího duchovního prohlubování, kdy vlastně v posledních letech nebyla pro ni už naděje v divadle či filmu, ale byl to Bůh, v kterého dříve převědčivě nevěřila.“

Jiří Bartoška: „Odešla velká herečka, velký člověk. Bude tady chybět.“