Rodák z Plzně si spletl loď a založil moderní malbu Nového Zélandu

Plzeň - Čeští výtvarníci přelomu devatenáctého a dvacátého století se silně inspirovali africkým, oceánským a indiánským uměním. Nepříliš známou kapitolu výtvarných dějin představuje expozice Palmy na Vltavě. Primitivismus, mimoevropské kultury a české výtvarné umění 1850–1950 v Západočeské galerii v Plzni. Návštěvníci uvidí mimo jiné díla plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera, jenž se proslavil v 19. století na Novém Zélandu.

Gottfried Lindauer je v Česku téměř neznámý. Většina z jeho tvorby zůstává na Novém Zélandu. Tam odjel v roce 1874 omylem, když v Hamburgu nasedl na špatnou loď. V zemi se proslavil a je považován za zakladatele tamního moderního umění.

„Velmi záhy se z něj stal velmi úspěšný portrétista nejen koloniálních Britů, ale také domorodých Maorů,“ říká Roman Musil, ředitel Západočeské galerie. V Aucklandu má Lindauer pomník, pojmenované je po něm i první novozélandské šampaňské. Plzeň je na svého rodáka také hrdá - jeho jméno nese ulice v centru města.

Gottfried Lindauer / Portrét z Nového Zélandu
Zdroj: ČT24

Starší alegorie a vizuální stereotypy

Úvodní část Palem na Vltavě obsahuje starší alegorie Ameriky a Afriky z 16. až 18. století a ukazuje jejich vizuální stereotypy, které se přenášely i do pozdějších děl. Na to navazuje tematika spojená se známými českými cestovateli 19. století, tedy Emilem Holubem, Enriquem Stankem Vrázem, Albertem Vojtěchem Fričem a dalšími.

„Výstava neopomíjí ani sledování vlivné ideje takzvaného ušlechtilého divocha a jejích konkrétních projevů ve výtvarných dílech Mikoláše Alše, Alfonse Muchy a Františka Kupky,“ uvedl autor koncepce výstavy Tomáš Winter.

Počáteční projevy primitivismu v českém modernismu zpřítomňují sochy Bohumila Kafky inspirované peruánskými mumiemi, návštěvník se seznámí i s ohlasy díla Paula Gauguina u českých malířů Jana Preislera, Jana Zrzavého, Otakara Nejedlého a Otakara Kubína.

Figura od Bretona

Samostatný oddíl je věnován vlivům na český kubismus, a to zvláště na obrazy Josefa Čapka. Jedním z jeho nejznámějších obrazů této doby je Černošský král z roku 1920.

„Příslušníci původních kultur skládají postavy pomocí základních geometrických elementů, což je přesně prvek, který se v obraze Černošský král odráží,“ vysvětluje Tomáš Winter. O primitivním umění napsal Josef Čapek dokonce knihu; jeho bratr Karel vlastnil desítky původních exotických sošek.

Josef Čapek / Černošský král (výřez)
Zdroj: ČT24

Roli primitivismu a exotických kultur výstava sleduje také v avantgardních programech poetismu a surrealismu, ať již u Karla Teigeho, Jindřicha Štyrského, Toyen a dalších, v sérii obrazů Bílých černochů od Františka Tichého a ve snímcích jeho přítele Josefa Sudka.

Výstava přibližuje také obsah a vznik dvou nejvýznamnějších sbírek mimoevropského „primitivního“ umění, které shromáždili čeští výtvarní umělci, jde o kolekce Adolfa Hoffmeistera a Emila Filly. Vystavena je například stojící figura z Nové Guiney, kterou Hoffmeister koupil od mistra pařížských surrealistů Andrého Bretona.

Závěrečná část výstavy ukazuje projevy primitivismu ve 40. letech 20. století u Aléna Diviše, Václava Zykmunda, Františka Hudečka, Jana Křížka.