Jan Bigas nachází i naše vzpomínky Kdesi mezi lesy

„Snad někde najdeme znamení, které nás povede…,“ řekl jeden ze členů Společenstva prstenu v slavné Tolkienově trilogii Pán prstenů, když při svém putování plném nebezpečí ztratili cestu a nevěděli kudy kam. Stejně tak Jan Bigas, autor kolekce fotografií, kterou vystavuje Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu, podle vlastních slov hledá znamení v obrazech, která mu lesy nabízejí, aby v místech, která nalezne a vyfotí, nalézal kus své vlastní minulosti.

Kdesi mezi lesy Jana Bigase je prvním letošním výstavním počinem projektu START UP, systematicky uvádějícím nadějné mladé tvůrce. Oproti loňsku jich bude zřejmě méně, vloni představila GHMP deset autorských osobností, letos plánuje pro první pololetí pouze tři, vedle Jana Bigase to budou Kateřina Adamová ( 21. 3. – 21. 4. 2013) a Jakub Petr (9. 5. – 9. 6. 2013).

Kolekce devíti fotografií Jana Bigase, loňského absolventa Ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové, volně navazují na jeho diplomovou práci nazvanou Znamení. Ono znamení podle něj spočívá v tom, že se vnitřně naladí na linku, kterou sleduje a která ho vede kupředu, aniž tuší, kam dojde; cíl je neznámý. Pohybuje se tedy v meziprostoru časovém i místním, snad proto se jeho nový cyklus fotografií jmenuje Kdesi mezi lesy.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Příznačné je, že jsou to „obrazy“ nalezené, tedy hotové, které autor „jen“ vyfotí; vytvořené „někým“, „kdysi“, snad během podivných událostí, možná rituálů, protože navzdory tichu, které je obklopuje a které autora upozorní, že „jsou tu“, jsou plné vzrušení a tajemství.

Předem počítá s tím, že tyto lesní obrazy tvořené shluky barev, liniemi větví, kostrami kmenů, kořenů, rastrem trávy, kamenů, strukturou mechu, jehličí a listí, s hlavami pokroucených pařezů, houštin a keřů, jimž se občas vznáší nad hlavou obláček z něžných kvítků, to vše zarámované dole zemí a nahoře nebem, si každý bude vykládat jinak. Někdo možná vůbec nijak, neboť jsou to výjevy, které cestou lesem může vidět každý, ale zpravidla jim nepřisuzuje žádný zvláštní význam.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

A v tom je právě síla uměleckého vidění, odkrývat nové a vidět jinak - najednou v pahýlu stromu s čupřinou zbylých větví vidíme až dramaticky komickou postavičku prchající pryč. Stejnou sílu jako výtvorům lesa přisuzuje Bigas zásahům člověka a jeho stopám v ní: žebřík nebo polorozpadlá lávka jako svědkové a pozůstatky dávných událostí, to vše provokuje autorovu, stejně jako divákovu fantazii.

Protože je cyklus fotografií Jana Bigase výsostně subjektivní záležitostí, nelze ho chápat jinak než jako osobní výpověď, o což autorovi šlo především. Snímky vznikly v okolí kopce Kaňk u Kutné Hory a toulky lesem a zdejší dle možností liduprázdnou krajinou považuje autor za nejvyšší potěšení a rezervoár očistné energie dodávající mu sílu a hloubku přemýšlení o životě.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Odvěká otázka, zda umění skrze tvorbu umělce vyjadřuje autorovo subjektivní vnímání světa, nebo jeho hlubší obecné kvality, zde není v rozporu. Bigasovo vnímání a vidění jde do doby, kdy tato rozdvojenost ještě nebyla nastolena a umění a život byly v jednotě. Jeho ryze subjektivní lesní fotografické obrazy můžeme považovat za cestu nazpět, za návrat do pradávného domova, hledání vlastní minulosti a tyto obrazy oživují naše vzpomínky a pomáhají jim porozumět.

JAN BIGAS / KDESI MEZI LESY. Kdy a kde: GHMP, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1; do 3. března 2013.

Vydáno pod