Láska všemi deseti na klávesnici psacího stroje

Žila, byla v jedné malé vesnici v Normandii, nedaleko Lisieux, jedna milá mladá Francouzska, kterou hraje s gustem a chic proměnami belgická herečka Déborah Françoisová. Zdá se, že je to čistá blondýnka a na viditelných místech má tolik znamének krásy, že se jim tak už snad ani nedá říkat. Jmenuje se Rose, Rose Pamphyleová, její táta tu vede malý koloniál, ale ona si nechce vzít syna místního automechanika, skejsnout tu u plotny, prát jeho montérky a nikdy už odsud nevytáhnout paty.

Chce zdrhnout a intuitivně ví, že to musí udělat dřív, než jí tahle vesnice pozře jako venkovskou buchtu (na kterou má již v podstatě zaděláno). Končí padesátá léta a všechny holky, které (tak jako ona) toužily po jiném, lepším životě, tehdy snily o tom, že se stanou sekretářkami, aby pak mohly sbalit své blahobytné šéfy, a být tak definitivně za vodou. Nevím, kolika z nich se to opravdu podařilo, nicméně faktem je, že Rose sice absolutně zmrvila pohovor, ale pak předvedla tak fantastické sólo pro dva prsty a jeden psací stroj, že šéf pojišťovací kanceláře Louis Échard (elegantní čtyřicátník Romain Duris) vyměkl a nabídl jí flek výměnou za slib, že si do klávesnice zabuší i na místní soutěži v psaní na stroji. A tím to vlastně všechno začalo.

Louis je nekompromisní trenér, který neuznává nic než vítězství, a Rose je zaťatý talent, který má na to, aby široko daleko vyhrál, co se dá, jestliže ovšem jeho drsné metody a ubíjející opisování knížek vydrží. Aby měl její životosprávu a tréninky pod kontrolou, nastěhoval si ji Louis do svého domu, a protože není žádné pako, ale přemýšlivý pojišťovák, dobře ví, že dvouprsťácká technika má své limity a Rose se musí naučit bušit do klávesnice všemi deseti. Tedy za předpokladu, že bude chtít udělat Louisovi radost a vyhrát Paříž a posléze i mistrovství světa v New Yorku. Na jednu pěkně vyvalenou, jednadvacetiletou holku ze Zlámané Lhoty toho fakt není málo - a navíc, se stále se zrychlujícími údery do klávesnice, přiskotačila i láska, která si ale na své velké finále ještě musí počkat. Zatím ji předznamenávají klasické dialogy typu: „V těch černých šatech, jako bys to nebyla ty.“ „Jsem to já, hlupáčku, jen šaty jsou jiné.“ Ale když pak dostane k narozkám od Luise vlastnoručně vyrobený dřevěný kryt na klávesnici, aby při tréninku nešvindlovala, musí být už i největšímu okoralému cynikovi jasné, že mezi těmito dvěma se začíná rodit něco intimního, křehkého a krásného.

  • Láska všemi deseti
    Láska všemi deseti zdroj: Aerofilms
  • Láska všemi deseti / Romain Duris a Déborah François
    Láska všemi deseti / Romain Duris a Déborah François zdroj: Aerofilms

Láska všemi deseti (u některých možná vzbuzující nepatřičný pocit, že by se mohlo jednat o pošahané soft porno) je banální love story v zajímavém prostředí, které na filmovém plátně ještě nedostalo svoji pořádnou šanci. Jen těžko bych našel pět alespoň něčím podložených důvodů, proč by se na tohle měl někdo dívat a už vůbec nevím, co by mu to (když už to riskne a zajde na to do kina) mělo dát? Navzdory tomu říkám, když zbude čas a máte-li chuť se něčemu, co vám v zásadě neublíží (aniž by vás to na druhou stranu nějak obohatilo) tak nějak bezdůvodně téměř dvě hodiny tlemit, zajděte na to! Bezdůvodné tlemení sice není hezký obrat, ale je to příjemná, pročisťující, úlevná a osvobozující věc, která vás v životě zas nepotkává tak často (většinu dní, přiznejte si, trávíte s výrazem zcela opačným).

Jediný, okázale nahraný dramatický moment tu nastává ve chvíli, kdy se tihle dva přece jen rozejdou (Louis, s kulisou aplaudujícího publika v podkresu, rozervaně: „Oni tě milují a ty mě už nepotřebuješ!“). Jenomže tohle vás, romantickými melodramaty omlácené diváky nemůže zmást, protože velmi dobře víte, že v prakticky každém úžasném vztahu, směřujícím k happy endu, nastává někdy na počátku druhé poloviny příběhu dílčí krize, jednak proto, aby se trochu znejistil a vybudil relaxující divák, který si je už příliš jistý, jak to všechno dopadne, jednak proto, aby se něčím naplnila standardní stopáž celovečeráku.

Ostatně tentokrát je vám vlastně nabízeno více než jindy, neboť je živena přece jen jistá (dokonce do dvou linií směrovaná) zvědavost, zda francouzská šampiónka Rose vyhraje opravdu všechno, včetně velkého amerického finále (a to dokonce na horké půdě soupeře), a jestli se na tohle finále Louis přece jen nakonec nedostaví, aby řekl lakonická, ale klíčová slova: „Miluji tě - a odrovnej jí, kotě!“

Láska všemi deseti / Bérénice Bejo
Láska všemi deseti / Bérénice Bejo

Láska všemi deseti je sice banální a lehce předvídatelná, ale také čistá, radostná, pohodová a nekomplikovaná, prostě taková, jaká by i vám udělala radost. Skvěle v projevu i ve výpravě tu funguje atmosféra padesátek, pro tuzemského diváka ještě obohacená tím, že v početném komparsu závodnic tu na soutěžích vystupuje i více než dvacet českých dívek, které v tomto „sportovním“ odvětví představují již dlouhodobě absolutní světovou špičku – což stvrzuje i o něco starší devítinásobná, česká mistryně světa, držitelka světového rekordu s neuvěřitelnými devíti sty dvaceti osmi čistými údery za minutu (v éře Rose Pamphyleové se bušilo do mechanických psacích strojů s kadencí o více než čtyři sta úderů za minutu menší).

Debutující režisér Régis Roinsard tady odvedl slušnou práci na poli retro romantické komedie, která směrem k divákovi nekomplikovaně funguje, vyhnul se zbytečným ornamentům, preferoval spíše přímý tah na bránu a prokázal šťastnou ruku i při výběru ústředních protagonistů. Křehká a zároveň odolná Déborah Françoisová a švihák se sportovními ambicemi Romain Duris tu vytvořili dobře fungující tandem, který se vhodně doplňuje, věrohodně prochází všemi fázemi svého vztahu a dokáže ve vás vzbudit i pocit, že vám zaleží na tom, jak to s nimi dopadne. A rozhodně moc hezky se dívá i na estetické parametry, jež nabízí v až příliš vedlejší roli krásná Bérénice Bejoová.

Jako bonus se pak navíc v závěru dozvíte, jak to bylo ve skutečnosti s vynálezem kulové hlavy, která byla základem legendárního psacího stroje IBM Selectric, jenž byl na trh uveden v létě 1961, tedy krátce poté, co se Rose stala mistryní světa. Zapomeňte na vývojový technický tým IBM, který vedl jakýsi Horace „Bud“ Beattie, jemuž je tento vynález obecně připisován. Pravda je taková (alespoň Roinsardův film to říká zcela jasně), že skutečnými vynálezci kovové hlavy ve tvaru golfového míčku, jež nahradila dosavadní vějířovité rozložení kladívek, byl přemýšlivý a zamilovaný francouzský pojišťovák Louis, který s kámošem Bobem bouchli svůj nápad Američanům hned při inkriminovaném mistrovství světa, neboť Rose již psala tak rychle, že potřebovala co nejdříve nový psací stroj, který by jí stačil. Navíc jim bylo jasné, že nejlepší byznys se dělá v Americe, zatímco nejlepší milování můžete zažít jen ve Francii. Tak se tam rychle vrátili – a vy si nezpůsobíte žádnou zásadní újmu, když tam tenhle pohádkově naivní a sytými barvami kolorovaný příběh (od něhož neočekávejte víc, než vám je schopen nabídnout) strávíte s nimi.

Láska všemi deseti / POPULAIRE

Francie 2012, 111 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Régis Roinsard. Scénář: Régis Roinsard, Daniel Presley, Romain Compingt. Kamera: Guillaume Schiffman. Hudba: Emmanuel D'Orlando Rob.

Hrají: Romain Duris (Louis Échard), Déborah François (Rose Pamphyleová), Bérénice Bejoová (Marie Taylorová), Shaun Benson (Bob Taylor), Melánie Bernierová (Annie Leprince Ringuetová), Nicolas Bedos (Gilbert Japy), Miou-Miou (Madeleine Échardová), Eddy Mitchell (Georges Échard).

V kinech od 21. února 2013.