„Té nesmírně nepokorné stavbě budu bránit vlastním tělem“

Praha - Pamatujete na výše zmíněnou větu? Pronesl ji Václav Klaus na adresu Kaplického „chobotnice“. Pro řadu lidí se Klausův vstup do sporu o zamýšlenou knihovnu na pražské Letné stal nejvýraznějším dotykem dnes už bývalého prezidenta na poli kultury. Zatímco jeho předchůdce poprvé otevřel Hrad veřejnosti, inicioval Chalupeckého cenu a založil Forum 2000, s odchodem Václava Klause utichá i vzpomínka na chobotnici a končí jím založený Jazz na Hradě. A co dál? Jaké dědictví ve světě kultury po něm naopak zůstane?

Žádné moderní přídavky, prosím

Obnova Pražského hradu, která započala již po listopadu 1989, za Klausovy éry úspěšně pokračovala. Loni byly zpřístupněny opravené Jižní zahrady, kterým se vrátila původní podoba navržená ve dvacátých letech dvacátého století dvorním architektem Tomáše Garrigua Masaryka Josipem Plečnikem.

Bývalá první dáma Livie Klausová, jež navázala na práci svých předchůdkyň Olgy Havlové i druhé manželky Václava Havla Dagmar, mimo jiné otevřela zahrady, kde se pěstují rostliny pro výzdobu Hradu a kde se nachází i Masarykův včelín či unikátní vodní nádrž z doby Rudolfa II. Klausovi se také zasloužili o zpřístupnění Masarykovy vyhlídky v horní části Jeleního příkopu, včetně vybudování nové cesty, a nechali opravit i zámek v Lánech. Rekonstrukcí prošla Zlatá ulička a další stavby.

Opravy a zpřístupňování Hradu však měly v podání Václava Klause a jeho ženy ve srovnání s přístupem jeho předchůdce nápadně konzervativní charakter. Svůj postoj Klaus připomněl ještě během svého posledního prezidentského projevu. Podle svých slov chtěl „udržovat, chránit a rozvíjet Pražský hrad, jeden ze symbolů české státnosti, s vědomím, že nepotřebuje moderní přídavky, ale opatrné uchovávání toho, co zanechali předkové.“

Narážka na působení Václava Havla je čitelná. Havel po revoluci pozval na Hrad originální umělce a architekty, mezi nimiž vyčníval extravagantní Bořek Šípek. Jeho proslulé postmoderní úpravy, ornamenty a skleněné ozdoby mnohdy budily rozpaky mezi odborníky i veřejností, Havel si však Šípkova díla zamiloval. Další havlovské úpravy Hradu připravili Josef Pleskot, jenž vybudoval tunel pro pěší skrze val Prašného mostu, nebo Eva Jiřičná, která vytvořila skleník Oranžerie. Klaus oproti tomu zdůrazňoval, že Hrad další novostavby nepotřebuje a věnoval se především rekonstrukcím a pečlivé udržbě.

World music končí, začíná Jazz

I co se týká živé kultury na Hradě, zdá se, jakoby se Václav Klaus vůči Havlovi vymezoval. Jaké kulturní akce se na Pražském hradě odehrávají, chápal totiž Klaus zjevně jako osobní vizitku, Havel naopak nechával svým dramaturgům a kurátorům údajně dosti volnou ruku. „Během působení Václava Havla vzniklo na Hradě několik kulturních aktivit, do kterých on vůbec nezasahoval, většinou se jich ani neúčastnil, takže nebyl důvod je s jeho jménem spojovat,“ říká hudebník a publicista Ondřej Konrád. Jednalo se o dva uznávané hudební festivaly, festival etnické muziky Respect a mezinárodní přehlídku Struny podzimu, a také fotografickou galerii Leica.

To vše dostalo bezprostředně po Klausovu nástupu na Hrad výpověď. „Všechny ty tři věci příchodem Václava Klause zanikly. V řádu týdnů dostaly výpověď a musely si hledat jiné místo,“ vzpomíná Konrád. „Přišlo mi to škoda, protože se využívalo všech možností, které Hrad skýtá, takže koncerty se odehrávaly v nejrůznějších protorách a opravdu to tam kulturně žilo.“

Zatímco první český prezident byl známý jako milovník rocku, ten druhý se představil jako fanoušek jazzu a v roce 2004 inicioval sérii koncertů Jazz na Hradě. Klaus jazzové koncerty sám uváděl a podílel se na dramaturgii. „Na tuto myšlenku jsem přišel až po roce svého prezidentování - proto nemáme ten stý koncert,“ prohlásil Klaus letos v únoru, když uváděl poslední devadesátý Jazz na Hradě. Cyklus, který přivedl do Prahy hráče světového renomé, považoval za osobní záležitost, a proto jej ukončil spolu se svým druhým prezidentským obdobím.

Václav Klaus (uprostřed) poslouchá Jazz na Hradě
Zdroj: ČT24

„Já bych řekl proti gustu žádný dišputát. To je celé. Je to takhle jednoduché. Václav Klaus přišel na Hrad a zařídil se, i hudebně, podle svého,“ komentuje to hudebník a spisovatel Ondřej Hejma. Jediná kulturní akce, která přežila z Havlovy doby jsou tedy Letní shakespearovské slavnosti. Unikátní divadelní přehlídka pod širým nebem zaměřená na uvádění děl Williama Shakespeara vznikla z popudu Havla již v roce 1990 a nakonec získala i Klausovu záštitu.

Ruské věci, šperky, sázky na jistotu

Také co do dramaturgie výtvarných expozic byl Klaus konzervativní a především český: „Proti experimentálním výbojům nic osobně nic nemám, ale myslím, že patří někam jinam, proto Filla, Čapek…,“ říkal Klaus k programu výstav na Hradě. Kromě zmíněných retrospektiv byly vystaveny například díla Zdeňka Buriana nebo Stanislava Kolíbala. Byla otevřena stálá expozice Příběh Pražského hradu, která je průběžně doplňována.

Velký ohlas získala i výstava Carský dvůr pod žezlem Romanovců, za kterou si však Klaus vysloužil i kritiku za údajně přehnané rusofilství. Přehlídka se otvírala za účasti tehdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medvěděva a představila vzácné památky moskevského Kremlu spojené se slavnou carskou dynastií. „Ruské věci, šperky, historické výstavy, sázky na jistotu,“ charakterizuje Klausovu éru kritička výtvarného umění Lenka Lindaurová.

Konec sporu o katedrálu

Bývalý prezident ovšem zásadně přispěl k urovnání hradních majetkových poměrů. V roce 2010 ukončil spor mezi státem a církví o katedrálu svatého Víta. Dohoda byla podepsána pár týdnů poté, co se Dominik Duka ujal funkce nového pražského arcibiskupa po Miroslavu Vlkovi. Hádky, které trvaly již od roku 1992, skončily dohodou, podle které se stát i církev budou o katedrálu starat společně. Roku 2011 se pak do kaple svatého Kříže po dlouhých 21 letech vrátil cenný Svatovítský poklad. Hned dvakrát, v letech 2003 a 2008, byly na Hradě vystaveny i české korunovační klenoty.

Zatímco o památky se Klaus staral s respektem, moderní architektura se mu spíše protivila. Jasně se to ukázalo v kauze Kaplického „chobotnice“. Nová budova Národní knihovny na pražské Letné měla být první významnou stavbou uznávaného britského architekta českého původu Jana Kaplického v Česku. „Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka. Je to neuvěřitelná čest,“ řekl po oznámení výsledků soutěže na novou knihovnu v roce 2007 Kaplický.

Ne, ne a ne

Kaplického návrh se do povědomí veřejnosti rychle zapsal jako „chobotnice“ nebo „blob“; jeho kritici mu však říkali raději „chrchel“. Okolo ambiciózního návrhu se brzy rozpoutala bouřlivá diskuse, která postupně dostala politický rozměr. Klaus tehdy prohlásil, že návrh knihovny je „nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní“ a dodal, že podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína je „ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit tomu, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla“. Ke Klausovi se přidali politikové z pražského magistrátu, včetně primátora za ODS Pavla Béma, který původně blob hájil, a celý projekt nakonec ztroskotal.

Národní knihovna na Letné podle návrhu Jana Kaplického
Zdroj: ČT24

I tehdy se Klaus střetl s Havlem, jenž se naopak postavil mezi zastánce blobu a říkal, že zamýšlená knihovna je „mazaná a hezká“. Samotný Jan Kaplický byl z celé kauzy velice rozčarován a v říjnu 2008 odmítl od ministerstva kultury přijmout cenu za přínos v oblasti architektury. V současnosti se paradoxně uvažuje o tom, že na prestižní přehlídce Expo 2015 se Česko bude prezentovat pavilonem právě ve stylu Kaplického organické architektury.

Ani metodu ani obsah této Entropy  

Případ knihovny nebyl jedinou situací, kdy se Klaus ostře nepohodl s představiteli současného provokativního umění. Proti Klausovi dlouhodobě vystupuje třeba sochař David Černý, který před čtyřmi lety dokonce uspořádal na Hradě veřejný protest, ke kterému se připojili Petr Zelenka, David Koller a další desítky umělců. Vadila jim zejména Klausova údajná proruská orientace a jeho postoje k Evropě. Černý se do Klause několikrát opřel i ve svých dílech. Celá Evropa si mohla prohlédnout jeho instalaci Entropa, kterou připravil pro české předsednictví Evropské unii. Na skládačce představující jednotlivé členy unie běžely na mapě Česka kontroverzní prezidentovy výroky.

Pozornost si získala i aféra nedávných dnů, kdy malíř Pavel Brázda vrátil Klausovi medaili Za zásluhy v oblasti umění, kterou obdržel v roce 2008. „Působení pana Václava Klause v úřadu prezidenta považuji za neblahé, o čemž mě definitivně přesvědčily jeho postoje a kroky v posledních měsících,“ vysvětlil svůj krok Brázda. Kromě odpůrců měl však Václav Klaus vždy i mnoho oddaných příznivců, mimo jiné Lucii Bílou či Milana Knížáka.

Kultura jako výroba automobilů nebo piva

Klausovy názory na kulturu byly vždy podstatně ovlivněny jeho pohledem ekonoma. Stavět trh a kulturu do protikladného, až nepřátelského postavení je „hluboký omyl“, zdůrazňoval Klaus už v devadesátých letech jako premiér. „Kultura je stejně nedílnou, nejniternější součástí svobodné tržní společnosti jako cokoliv jiného, jako výroba automobilů nebo piva,“ prohlásil jednou. Že své názory nikdy nepřehodnotil, potvrdil Klaus v minulém roce, když vetoval zákon o podpoře kinematografie. Film je dle jeho slov standardním obchodním odvětvím, nikoli veřejným statkem, a tudíž by neměl být financován z veřejných zdrojů. Sněmovna nakonec jeho veto přehlasovala.

A co na to Miloš Zeman?

Deset let Václava Klause na Hradě uplynulo. Od pátku je hlavou státu Miloš Zeman a je zatím otázkou, jaké kulturní politice dá přednost. Ostře sledovaný bude jistě především jeho vliv na prostředí Pražského hradu. „Bylo by ideální, kdyby se do toho, pokud možno, vůbec nepletl a vsadil na to, že správu Pražského hradu obsadí schopní lidé, i když myslím, že už jich tam dost je, a ti budou inicitivně přicházet s různými nápady,“ radí novému prezidentovi Ondřej Konrád. „A nechal bych to běžet. Ať zkusí na Hradě zapustit kořeny různé věci.“