Zaječí uši - antény zostřeného vnímání

První samostatnou výstavou v Čechách se v Galerii Jiří Švestka do 20. dubna pražskému publiku představuje mladý slovenský výtvarník Andrej Dúbravský (1987), laureát slovenské ceny Malba 2012. A od prvního pohledu na vystavenou kolekci 21 obrazů a tří linorytů je zřejmé, že se panu galeristovi podařilo do „své stáje“ získat silného, zdatného koně, závodníka s přirozeným talentem vítězit, který s každým dalším kolečkem na kolbišti zvaném umění bude získávat cenné trofeje; tou nejvzácnější bude trofej přetrvání v čase – a tu už teď vlastně má.

Vystavená kolekce akrylů na plátně Andreje Dúbravského vznikla v létě 2012 v umělcově ateliéru na Zlatých pieskoch u Bratislavy, premiéra byla romantická – uskutečnila se na jezerním ostrově při východu slunce.

V komentáři k výstavě se píše, že obrazy zachycují jednak letní atmosféru, jednak „… sladkohořké zážitky z dospívání, každodennost chlapectví a mezigenerační vztahy. Uvolněná narcistická sebereflexe je spojená s netabuizovanými odkazy na mladou sexualitu. Ikonickým prvkem v jeho tvorbě jsou zaječí uši; uši mladého zajíčka v očích pozorujících starších pánů a uši skupin zajíčků sdílejících nezkušenost i tajemství mládí…“ To nelze nijak zpochybnit a jistě o tom pan galerista s umělcem hovořili, ale ten, kdo vchází do výstavy a tento komentář nezná, má větší pole pro vlastní chápání vystavených obrazů. A to je lepší východisko, protože témata obrazů, způsob malby a především jejich atmosféra a napětí, které vyzařují, diváka zavedou úplně jinam. A jsou to podivné a podivuhodné cesty…

  • Andrej Dúbravský / Ice cream, 2012
    Andrej Dúbravský / Ice cream, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Andrej Dúbravský / Advanced search, 2012
    Andrej Dúbravský / Advanced search, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Andrej Dúbravský má jedinečný dar: migrovat v čase a vidět skrz - ať jsou to tváře chlapců (My best friends from last summer, 2012), nebo letní atmosféra hromadné koupele nahých těl. Jeho výjevy na břehu řeky nám stejně tak mohou připomínat vzpomínku na zeleň pralesů, které byly husté a svěží, kdysi, teď je les prořídlý a kontakt pravěkých lián se zemí udržuje pomocí tenkých čar stékavé barvy na obrazech; prostředí je v něčem narušené a zneklidňující, všude je trní, odkudsi vychází kouř, vidíme pouhé náznaky linií hor a květin.

Skutečným nositelem dramat těchto obrazů jsou ale lidské postavy: hlavy chlapců s otevřenými ústy, často s motivem vkládání prstů, kolektivní očista v řece, skrumáž nahých těl s obrysy černé barvy, zvláštní scény navozující tísnivý až mučivý pocit. Vše, co se na obrazech děje, opodál pozoruje osamocená postava, často hrající na kytaru.

  • Andrej Dúbravský / My best friends from last summer, 2012
    Andrej Dúbravský / My best friends from last summer, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Andrej Dúbravský / Olovrant, 2012
    Andrej Dúbravský / Olovrant, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

To, co na postavách zaujme na první pohled, jsou skutečně dlouhé uši, černé, vybarvené v plné ploše. Na rozdíl od naznačených tváří, v nichž se uplatňuje efekt „posterizace“ kolem očí portrétů, výtvarný prvek známý z digitálních fotografií, zůstává „maska“ v jemném odstínu barevného filmu, ostatní barvy jsou potlačené nebo chybí úplně. Ve velkoformátových obrazech nakonec černá barva uší drasticky ovládne celou hlavu.

Spíš než „mladé nevinné zajíčky“ připomínají v originální stylizaci mučednické čepice odsouzenců vedených na hranici z dob španělské inkvizice známé z Goyových obrazů. Dlouhé uši na lidské hlavě, uši nebo rohy v animální říši i v komplikovaných výkladech esoteriků všeobecně znamenají rozšířené vnímání. Divák se na toto zostřené vnímání naladí kupodivu docela rychle: jsou to výjevy stavu lidské civilizace, malých tlup, z doby dávné nebo naopak budoucí?

  • Andrej Dúbravský / Guest List, 2012
    Andrej Dúbravský / Guest List, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Andrej Dúbravský / Golden Sands, 2012
    Andrej Dúbravský / Golden Sands, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Přehlédnout by se neměla ani trojice linorytů Andreje Dúbravského (Bez názvu, linoryt na bílém, zeleném a modrém papíře, 2013), kde v negativu postav a člunu rozvíjí další téma –přesun, migrace, útěk? Je možné, že mladý umělec opravdu tvořil a čerpal z lehkosti zážitků bezstarostného léta a koupání na břehu řeky, nicméně jeho obrazy prozrazují mnohem hlubší a zásadnější zdroje inspirace, i když si to sám ani nemusí uvědomovat. Mohly by jimi být zkušenosti uložené v kolektivním nevědomí lidstva. A jako takové budou stále aktuální a ani čas několika století proti nim nic nezmůže.

Andrej Dúbravský studoval kamenosochařství na střední Škole úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru v Bratislavě a pak na Vysoké škole výtvarných umení v ateliéru malby Ivana Csudaie a později v ateliéru malby a jiných médií Daniela Fischera. V zastoupení Galerie Jiří Švestka vystavoval na prestižních veletrzích umění v Basileji a New Yorku. První samostatnou zahraniční výstavu uskutečnil Andrej Dúbravský vloni na podzim v Galerii Jiří Švestka v Berlíně.


  • Andrej Dúbravský / Green shore, 2012
    Andrej Dúbravský / Green shore, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Andrej Dúbravský / Rope swing, 2012
    Andrej Dúbravský / Rope swing, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

ANDREJ DÚBRAVSKÝ / ZLATÉ PIESKY. Kdy a kde: Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1. Do 20. 4. 2013.