Zmařil plány krále, proto byl mučen a svržen do Vltavy

Praha – K příčinám umučení pražského arcibiskupa Johánka z Pomuku, později zvaného Jan Nepomucký, se váže řada legend. Podle jedné z nich měl kritizovat krále, podle jiné zase odmítnout vyzradit tajemství, se kterým se mu svěřila královna. Jako nejpravděpodobnější důvod jeho útrpné smrti se ale jeví spory krále s pražským arcibiskupem. Václav IV. údajně hodlal omezit arcibiskupovu moc tím, že zřídí nové biskupství. Jan z Pomuku mu však jeho záměr zmařil. Král ho proto dal mučit a poté svrhnout z Karlova mostu do Vltavy.

Dodnes není zcela jasné, proč Jan Nepomucký upadl v nemilost a skončil na mučidlech. Jedna teorie praví, že když byl Jan v září 1389 jmenován generálním vikářem, bylo to v době sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. K zásadnímu vývoji ve sporech o obsazování úřadů došlo po smrti Racka, opata kláštera v Kladrubech. Král totiž mínil vytvořit z kláštera nové biskupství ke zmenšení arcibiskupovy moci, a jmenovat novým biskupem sobě věrného.

Jan potvrdil nového opata v době, kdy pobýval Václav IV. na Křivoklátě a nestihl podat proti volbě v termínu námitky. Tento čin se stal nejspíše důvodem, proč byl Jan zajat a mučen. K tomuto tvrzení se kloní i většina historiků. Důvody jako kritika z úst Jana Nepomuckého na adresu krále nebo odmítnutí vyzrazení zpovědního tajemství královny jsou dodnes velmi rozšířené, avšak málo pravděpodobné.

V březnu 1393 se sešel král Václav IV. s Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu, mezi nimi i Jana z Pomuka. Všichni byli vyslýcháni na Pražském hradě, poté na Staroměstské radnici. Posléze je přesunuli do staroměstské rychty, kde byli mučeni. Jan během tohoto mučení zemřel, ostatní byli propuštěni. Okolo deváté večer pak bylo jeho tělo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy.


Jan Nepomucký se stal jedním z nejvýznamnějších českých světců

První, kdo začal pěstovat úctu ke svatému Janu Nepomuckému, byli křižovníci s červeným srdcem, cyriaci. Na místě jeho pohřbení později vystavěli kapli k jeho úctě. Vikář cyriaků tuto úctu dále rozvíjel a jeho nástupce nechal zřídit Janovu sochu, která stála na náměstí sv. Jana Nepomuckého. Dnes stojí před kostelem sv. Ducha v Dušní ulici. Cyriaci pořádali každý rok večer před jeho svátkem až do 15. května 1783 po loďkách slavný průvod na Vltavě až k mostu Karlovu. S těmito oslavami souvisely také hudební skladby význačných skladatelů. Na ně dnes navazují současná svatojánská Navalis.

Nejasnosti kolem smrti Jana Nepomuckého nemění nic na tom, že Jan Nepomucký patří k nejvýznamnějším českým světcům, je zemským patronem Čech a Bavorska a díky jezuitským misiím je velmi populární po celém světě.

Vít Vlnas o Janu Nepomuckém

„My jsme paradoxně nejlépe informováni o jeho posledním dni. Předchozí život byl životem svědomitého, církevního úředníka, který zřejmě netoužil po slávě mučedníka. I když jeho smrt měla zůstat utajená, nestalo se tak, a byla velmi zdařile využita proti Karlovi IV. Ovšem z mučedníka církevní imunity se stává velký mučedník kněžské svátosti až po té, kdy se objevuje moment zpovědního tajemství. Dá se říci, že baroko Jana Nepomuckého potřebovalo, a také si ho de facto vytváří k obrazu svému. Tato doba ho obdařila vlastním obsahem, byl chápán i jako světec, který chránil proti pomluvě, byl také přímluvce neplodných žen, ochránce všeho, co souviselo s vodou, ty jeho funkce se stále zvyšovaly. Sama legenda, kterou ho obestřel Bohuslav Balbín je nádherným dokladem barokní literární tvorby, která krásně dokladuje, jak barokní imaginace zde zapracovala.“


Jan z Pomuku se narodil někdy kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. Studoval na pražské univerzitě. Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze. Poté pracoval jako hlavní písař u právě vytvořených soudních akt generálních vikářů. Byl také oltářníkem a farářem u sv. Erharda a sv. Otilie ve svatovítském kostele a sv. Havla. Poté studoval na univerzitě v Padově, a když se vrátil, vyměnil svoje oltářnictví za místo kanovníka u sv. Jiljí. O dva roky později se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly.