První československý velkofilm: Vyzvědačka cenzory nepřevezla

Hermína, vyzvědačka Ardenska, v němž vládne diktátor de Costa, se setkává s inženýrem Hornofem, občanem sousední mírumilovné Mauretánie. Hornof se do krásné ženy zamiluje, ale tuší její nepřátelskou činnost… Tak začíná první československý velkofilm, který měl po cenzurních zásazích premiéru 9. března 1928. O špionážním snímku Krásná vyzvědačka z němé éry kinematografie natáčeli Reportéři ČT.

Bondovka v československém vydání vznikala v roce 1927 s rozpočtem 400 tisíc korun, což byl dvoj- až trojnásobek obvyklých nákladů na film. Točilo se v Praze, Bratislavě, Rakousku i Německu. Filmaři si dopřáli třeba scénu s autem padajícím do rokle a nešetřili ani na reklamě – po Praze jezdila tramvaj v barvách Krásné vyzvědačky.

Film natáčel jeden z tehdy nejslavnějších režisérů Miroslav Josef Krňanský, podílel se i na scénáři spolu s autorem knižní předlohy Josef Adlerem. Do titulní role obsadil Bronislavu Livii, hvězdu němého filmu, jejíž život je obestřen tajemstvím. Narodila se v roce 1901 v japonském Nagasaki, žila snad i v Rumunsku a na počátku dvacátých let se objevila v Praze. Zahrála si mimo jiné i ve slavném Erotikonu (1929) režiséra Gustava Machatého, Krňanského přítele z dětství. „Byla to velice atraktivní žena, která ale skončila s nástupem zvuku, protože neuměla dobře česky,“ popsala konec Liviiny filmové kariéry historička Národního filmového archivu Eva Urbanová.

  • Bronislava Livia ve filmu Krásná vyzvědačka
    Bronislava Livia ve filmu Krásná vyzvědačka zdroj: ČT
  • Theodor Pištěk ve filmu Krásná vyzvědačka
    Theodor Pištěk ve filmu Krásná vyzvědačka zdroj: ČT

Hlavní mužskou roli inženýra Jaroslava Hornofa dostal Jan Wenceslaus Speerger – tehdy jeden z nejobsazovanějších a zejména ženským publikem nejmilovanějších českých herců. Epizodní roli si zahrál známý komik Ferenc Futurista. V ministerské radě zasedají Čeněk Šlégl a Theodor Pištěk.

Zdálo se, že úspěchu nic nestojí v cestě. Zasáhly do ní ale státní úřady. A co se cenzorům na dobrodružném a i poněkud naivním filmu nelíbilo? Láska k vlasti, přesněji nepřátelství vůči sousednímu Maďarsku. Krásnou vyzvědačku Hermínu podezřívá její nápadník, že v maďarských službách zradila Československo. Ukradla důležité vojenské materiály o jeho obraně a předala je nepříteli.

„Maďarsko po Trianonském míru v roce 1920 ztratilo velkou část svého území a jedna část, která připadla konkrétně Československu, bylo i Slovensko. Takže samozřejmě z tohoto hlediska Maďaři neustále po celou první republiku požadovali návrat do svého předchozího velkého Uherska,“ vysvětlil dobový kontext historik Jaroslav Šebek.

  • Bronislava Livia a Jan Wenceslaus Speerger ve filmu Krásná vyzvědačka
    Bronislava Livia a Jan Wenceslaus Speerger ve filmu Krásná vyzvědačka zdroj: ČT
  • Jan Wenceslaus Speerger a Bronislava Livia ve filmu Krásná vyzvědačka
    Jan Wenceslaus Speerger a Bronislava Livia ve filmu Krásná vyzvědačka zdroj: ČT

Navíc film se u některých postav inspiroval skutečnými osobami, které byly pro cenzory lehko rozpoznatelné – například proradný plukovník Egressi, jehož stát je zobrazen jako ponurá země, v níž lidé trpí pod tyranií diktátora, se podobá maďarskému vůdci Miklósi Horthymu. „Cenzura v podstatě musela zasáhnout,“ domnívá se historik Jaroslav Čvančara. „Možná na pokyn ze strany československé diplomacie anebo zpravodajské služby,“ odhaduje.

Proč pouští censura blbé americké krváky bez uzardění, ale dovede vzíti nejpřísnější hledisko na český výrobek s trochou senzačního námětu? ptaly se některé tehdejší noviny. Cenzurní komise nakonec snímek do kin pustila na jaře 1928, ovšem ne bez podmínek. Československo se muselo změnit na Mauretánii, zatímco z Maďarska se stal Ardensko. Z Bratislavy byl najednou Gord a diktátor, plukovník Egressi, se přejmenoval na španělsky znějícího Michala de Costu. Vzhledem k tomu, že šlo o němý film, nebyla záměna zas takový problém – týkala se jen titulků.

Autor románové předlohy a spoluautor scénáře Josef Adler na úpravách nechtěl nebo nesměl spolupracovat. 10. března 1928, tedy pár dní po premiéře, mu distributor La Tricolore napsal následující dopis: Vystřižení titulku a vaší fotografie stalo se na rozkaz pana ministerského rady Anderse. Na tento rozkaz budou dnes odpoledne přelepeny v Praze všechny plakáty, které obsahují vaše jméno.

Cenzurovanou verzi prvního československého velkofilmu má uloženou Národní filmový archiv. Vystřižené záběry možná byly po desetiletí skryty v domě Josefa Adlera, kde poměrně nedávno objevila jeho vnučka Irena Rokosová zrezlé krabice s filmy. Ukrývaly pracovní záběry ke snímku a zřejmě i záběry z původní kopie.