Malé velké Miniatury

Komponovaný večer pod názvem Miniatury se stal za několik posledních let hezkou tradicí. Členové baletního souboru Národního divadla mají díky němu možnost předvádět divákům své kvality nejen coby tanečníci – dostávají příležitost pravidelně prověřit i své choreografické ambice. V úterý 7. května se na prknech Nové scény představilo hned devět drobnějších „kousků“, které vytvořili vesměs mladí potenciální choreografové. A byla to pestrá škála stylů a témat, ve které se našla jak díla výrazná a kvalitní, tak i díla slabší. Ze všech mě opravdu zaujala tři.

Zdroj: Národní divadlo Autor: Pavel Hejný

Bylo to hned to první, které večer otevřelo, a to sice neoklasický duet Zuzany Šimákové, který v loňském roce vytvořila na míru dvou interpretům, Radce Příhodové a Adamovi Zvonařovi. Podle stejnojmenné japonské skladby ho nazvala Sakura. Okrasná japonská třešeň a krása bledých růžových květů stromů, které od dávných časů pěstují a obdivují lidé na Dálném východě, také posloužily choreografce jako výchozí inspirace. Příhodová oblečená ve světlé říze se vznáší nad jevištěm jako vánek a jakoby symbolizovala jaro a lásku zároveň, obojí prchavé a pomíjivé, tančí něžný duet se svým partnerem. V čistých liniích dostala opět prostor využít své obrovské fyzické dispozice a v celém rozsahu projevit talent, který má. Nejen ona, ale i její partner Zvonař v této milé a oku lahodící choreografii předvedli velmi slušný výkon.

  • Sakura, choreografie: Zuzana Šimáková (z cyklu Miniatury)
    Sakura, choreografie: Zuzana Šimáková (z cyklu Miniatury) zdroj: Národní divadlo
  • Nobilissima, choreografie: Jiří Horák (z cyklu Miniatury)
    Nobilissima, choreografie: Jiří Horák (z cyklu Miniatury) autor: Pavel Hejný, zdroj: Národní divadlo

Dalším počinem večera bylo Just Solo, které si postavil i sám interpretoval Viktor Konvalinka. Konvalinka má velmi zajímavý a současný choreografický rukopis, jeho sólo je plné pružných pohybů a akrobatických prvků, jeho taneční projev je vyzrálý a osobitý. V mžiku sebejistě ovládl jeviště a opět prokázal, že není jen výborným interpretem, ale že se stále zlepšuje i jako choreograf.

Posledním kusem, který v mých očích patřil mezi ta nejlepší díla večera, byla choreografie dvou zástupců té nejmladší generace – Ondřeje Vinkláta a Štěpána Pechara - s názvem Přesně včas. Jejich téma hrálo na trochu vážnější notu – smrt a nevyhnutelné smíření se s konečností lidského života. Dynamický kus mi místy evokoval díla z Kyliánova raného období. V choreografii pro šest tanečníků využili autoři široké spektrum pohybů, podařilo se jim vytvořit napětí, zachytit emoce. Prokázali i dobrý cit pro prostor, který obsáhli v celé jeho šíři i hloubce, a vyznění celého díla ještě podtrhli dramatickým svícením.

Přesně včas, choreografie: Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar (z cyklu Miniatury)
Přesně včas, choreografie: Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar (z cyklu Miniatury)

Mezi Miniaturami, které mohli diváci vidět na jediném představení 7. května, se našla sice ne zatím velká, ale do budoucna rozhodně slibná jména. A ani jako celek večer rozhodně nezklamal.