Oprašte desky, gramofon stále žije! Slaví už 125 let

Filadelfie/Praha – Změnil kulturní život mnoha domácností, a přestože má gramofon doby největší slávy za sebou, stále přežívá – dnes slaví 125. narozeniny. Za vynález hudebního přístroje vděčíme americkému inženýrovi německého původu Emilu Berlinerovi, který ho na veřejnosti poprvé představil 16. května 1888. Národní muzeum - České muzeum hudby má ve svých sbírkách hned několik těchto starých přehrávačů. Pamatujete ještě na černé desky? A jak se vlastně gramofon vyvíjel?

Může se zdát, že pro dnešní generaci jsou věci kolem gramofonu velká neznámá. Není to tak docela pravda, gramofonové desky stále používají hlavně DJové a v posledních letech stoupá i obliba vinylů u hudebních „fajnsmškerů“. Každá nahrávka má totiž svůj specifický zvuk, kterého digitální zvuk kolikrát nedocílí. Doba je ale uspěchaná a samotný proces obsluhování gramofonu zabere trochu víc času než zmáčknout tlačítko na hifi věži. Vzhledem k tomu, že se deska musí zhruba po dvaceti minutách obrátit, vyžaduje gramofon posluchačovu pozornost. Přesto jej lidé používají víc než století. 

Jak už to s velkými objevy bývá, Berlinerův vynález nesklidil ve své době okamžitou nadšenou odezvu. Silně mu totiž konkuroval Edisonův fonograf. Trvalo ještě pár let, než se novinku podařilo nasadit do výroby. Prvních 25 tisíc kusů gramofonových desek nechal vynálezce vylisovat v roce 1889. Dvanácticentimetrové desky, vyrobené namísto celuloidu z tvrzené gumy, ale nebyly moc kvalitní. Zvuk byl tak špatný, že prý měly z rubu (nahrávka byla jen z jedné strany) raději přilepený papírek s textem, díky kterému si mohli majitelé technické novinky ověřit, co je vlastně na gramofonové desce nahrané. 

První exempláře vynálezu pomáhala prosadit panenka hračkářské firmy Kammer a Reindhart. Panenka totiž měla ve svých útrobách schovaný gramofonek – to aby se zalíbil holčičkám, chlapci se mohli těšit z ručně poháněných gramofonků. Už v polovině 90. let 19. století se však objevily ty elektrické. Postupně se prodloužila výdrž nahrávky (na 20 minut, v roce 1945 to bylo už 45 min).   

V posledním roce druhé světové války se však objevila magnetofonová páska, která na rozdíl od desky umožnila nahrávání. Přes vynález uživatelsky příjemnější magnetofonové kazety začátkem 60. let si ale gramofonová deska udržela své výsadní postavení další dvě dekády, než přišel kompaktní disk. 

Prodeje vinylů začaly klesat až v 80. letech. Zdá se, že v 21. století ale zažívá renesanci a znovu roste jejich výroba. Důvod této renesance? Podle Vojtěcha Mojžíše z Českého muzea hudby je to sentiment, móda nebo lepší kvalita. Nejkvalitnější gramofonové desky se prý vyrábějí v Česku v Loděnicích.