Velký Gatsby, extravagantní, oslňující, pařící – vyprázdněný a spící

Řeknu to hned na začátku. Čistý, původní a z pohledu literárních fundamentalistů nedotknutelný Francis Scott Fitzgerald tady tak trochu prohrál. O vítězství se podělili Tiffany, Prada, Miu Miu a geniální, postmoderní kýčař Australan Baz Luhrman, který opět potvrdil, že si před žádnou literární či dramatickou klasikou nesedne na zadek, dokáže všepohlcující formou převálcovat její obsah a pak, v explozích gigantického ohňostroje nad Long Islandem a odvázaném, jazzovém rauši dvacátých let minulého století, udělat z ničeho velkolepé něco.

Tak nám vykostili Fitzgeralda, paní Millerová (řekl by tuzemský klasik), a naporcovali ho do líbivé a spektakulární, audiovizuální konzervy. Ti, kdo posadili Luhrmana do režijního křesla s něčím takovým museli počítat, a tvůrce vizuálně opulentního Moulin Rouge a zmodernizovaného Romea a Julie je v tomto smyslu nezklamal a po svém znovu zatlačil na filmařskou pilu.

Píše se zběsilý, konjunkturální a prohibiční rok 1922, ve kterém se obecně a mírně řečeno hodně nasávalo, čile kšeftovalo a New York žil non stop tempem, jež hraničilo s absolutním šílenstvím. Wall Street tehdy zažíval zlaté časy a akcie letěly nahoru jako sukně kankánových tanečnic. Stavěly se stále vyšší mrakodrapy, život se točil ve stále vyšších obrátkách a ambiciózní mladíci, jako je trochu zakřiklý vypravěč tohoto příběhu Nick Carraway, z nichž se jednou (možná?) stanou významní spisovatelé, přijíždějí dobývat tohle město, které nikdy nespí, aby v něm naplnili svůj americký sen. Místem s největší prokazatelnou nespavostí je tu pak luxusní palác na břehu zálivu, jehož majitelem je vládce místních mega mejdanů, tajuplný, okouzlující, ale také trochu zlověstný zbohatlík a samožer Jay Gatsby, který má, na co si vzpomene, kromě své nenaplněné životní lásky Daisy. Ale není od ní zas až tak daleko, neboť z oken své ohromující rezidence pohodlně dohlédne přes hladinu zálivu až k zelenému světlu na konci mola u domu jejího hřmotného manžela Toma Buchanana, který má sice někde ve městě bokovku, nicméně pochází ze staré, poctivé rodiny, která (na rozdíl od Gatsbyho) může bez problémů prokázat původ každého centu, který má na svém tučném kontě.

Daisyn bratranec, no name a naiva ze středozápadu Nick, se s Gatsbym seznámil na jednom z jeho monumentálních večírků v létě roku 1922. Byl to nejpodivuhodnější muž, jakého kdy v životě poznal a byl opakem starého a tlustého bonvinána (jak si ho představoval). V tu chvíli ovšem nemohl tušit, co všechno s ním prožije, ani to, že k němu Daisy znovu přivede, bude s ním čekat, až vyjde jeho poslední slunce a také bude jediný, koho bude mít tenhle „starý brach“, u něhož se kdysi scházel celý New York, po boku na své poslední cestě.

No řekněte, je možné o tomhle nenapsat zřejmě nejznámější novelu takzvaného „jazzového věku“, která se posléze stane povinnou školní četbou, a bude znovu a znovu provokovat filmaře, aby se jí zmocnili? Pokusili se o to již pětkrát a dlužno říci, že s výsledky vcelku nevalnými, což platí stejně tak o první ekranizaci s Warnerem Baxterem a Lois Wilsonovou z roku 1926 (natočené hned rok poté, co kniha vyšla) a bohužel i o zřejmě nejznámější filmové verzi z roku 1973, kterou k výraznějším výšinám nevynesl ani ústřední hvězdný tandem Robert Redford - Mia Farrowová ani scénář slavného Francise Forda Coppoly.

V šestém pokusu o filmový portrét Velkého Gatsbyho se zkušený mistr velkých kýčů pro velká filmová plátna Baz Luhrmann evidentně snaží vyvarovat základních omylů svých předchůdců, jejichž symptomatickým znakem bylo, že jejich přepisy buď jenom mechanicky kopírovaly Fitzgeraldovu literární předlohu, nebo jejím přepisem nudily (případně obojí). Výsledkem této snahy je pak až demonstrativní „luhrmannovská“ koncentrace na to, jak (?) tenhle v zásadě tragický příběh nenaplněné love story vyprávět, což ve svém důsledku vede k tomu, že se daleko méně věnuje tomu o čem (?) tahle story vlastně je, a co a o kom nám sděluje. A přiznejme také, že tenhle přístup a styl tomuto režisérovi vymazlených obrazů a nabušených vizuálních show nejen sedí, ale že ho má perfektně zmáknutý a dokáže ho dovést až téměř k absolutní dokonalosti. Tak je tomu i v případě jeho ekranizace šaramantního romantika a žraloka Gatsbyho, která (hlavně díky svému nadupanému vizuálu) sice nenudí, neboť je neustále na co se dívat, ale není o čem přemýšlet, neboť sděluje méně, než by mohla a měla. Místo emocí, plynoucích ze střetu osobitých charakterů, útočí na diváka monumentální vizuálnost, okázalá výprava a současné hudební remixy, zasazené (a překvapivě fungující) i v dobových kulisách – místo elegance a morální naléhavosti literární předlohy válcuje diváka melodramatický příběh a těžkotonážní spektakulárnost. Zejména ve 3D formátu budete v tomto ohledu nezřídka zažívat pocity vskutku intenzivní, kterými můžete být zahlceni natolik, že vám pak už nebude zas až tolik záležet na tom, kudy, kam a proč směřují hlavní figury. Oslňující kulisa je povýšena na leitmotiv a celé to začíná působit jako velký klip o Velkém Gatsbym, roztažený do sto čtyřiačtyřiceti minut vyprázdněné krásy, promenující se na přehlídkovém molu. Jestliže se necháte unést Luhrmannovou dikcí, nemusí na vás ani tahle stopáž působit jako neúměrně a zbytečně natahovaná.

Přesně volenému castingu dominuje spíše obsesivně posedlý nežli romanticky zamilovaný Leonardo DiCaprio v titulní roli, jenž dokáže věrohodně propojit obraz elegantního a sebejistého selfmademana s temnými obchodními kontakty, pohostinného pink dandyho, na jehož vyhlášené mejdany proudí zástupy celebrit, a muže, který ztratil smysl pro věcné hodnocení reality a zarputile se drží snu, jenž se postupně mění spíše v noční můru. DiCaprio tuhle netriviální roli zvládá s přehledem, jistotou a oslovující výmluvností, plynoucí až z překvapivě úsporných výrazových prostředků a jeho nepřehlédnutelný a koncentrovaný výkon je jedním z nosných pilířů celého projektu. V robustním stínu téhle ústřední figury pak, jako její nejbližší spoluhráč, spíše jen vlažně statuje nevýrazný vypravěč Tobey Maguire a paroháč, který to nevzdává, Joel Edgerton. A vy, po souznění prahnoucí filmoví diváci, začnete mít po nějakém čase problém, komu z nich (pakliže vůbec někomu) máte držet palce. Ženské party jsou v Gatsbym nepostradatelné a stimulující, ale zároveň přece jen sekundární, což (nemohu si pomoci) platí i pro Carey Mulliganovou alias Daisy, z níž jsou všichni chlapi, co nejsou v příbuzenském poměru, na větvi. Marně se ptáte proč, neboť Carey vám přesvědčivou odpověď po celou dobu svého unylého projevu nenabízí.

Velký Gatsby: Tobey Maguire, Leonardo DiCaprio, Carey Mulligan, Joel Edgerton - (2013, režie: Baz Luhrmann)
Zdroj: Warnerbros

Stejně jako tenhle výpravný a velkoryse natočený Velký Gatsby à la Luhrmann, který nám varovně říká, že po každém mejdanu se musí uklidit! Je to řemeslně dokonalá megashow za sto pět milionů dolarů, která vás uchvátí formou, ale zcela nenaplní obsahem. A její pestrobarevná rozmařilost se nakonec rozpustí v matné zelené záři, která se jen těžce prodírá mlhou nad zálivem a spoře osvětluje prázdné molo na protějším břehu, odkud kdysi vyplula naše loď, unášená proudy zpět do minulosti…

THE GREAT GATSBY - USA/Austrálie 2013, 142 min., české titulky, 2D+3D. Režie: Baz Luhrmann. Scénář: Baz Luhrmann, Craig Pearce. Kamera: Simon Duggan. Hudba: Craig Armstrong.

Hrají: Leonardo DiCaprio (Jay Gatsby), Carey Mulliganová (Daisy Buchananová), Tobey Maguire (Nick Carraway), Joel Edgerton (Tom Buchanan), Isla Fischerová (Myrtle Wilsonová), Amitabh Bachchan (Meyer Wolfsheim), Jason Clarke (Georgie Wilson), Daniel Newman (Jeffrey Wilson).

V kinech od 16. května 2013.