Adolf Loos nás naučil bydlet

Praha - Rakouské kulturní fórum připomíná výstavou osobnost a tvorbu významného architekta Adolfa Loose (1870–1933). Při příležitosti 80. výročí jeho úmrtí si expozice všímá především jeho nároků na bydlení. Výstava pod názvem Učit se bydlet potrvá do 19. září.

Jeden ze zakladatelů moderní architektury, brněnský rodák Adolf Loos, si zakládal především na kvalitě a účelnosti. Odděloval architekturu od umění a upřednostňoval dům bez estetizujících „zbytečností“. Byt měl především sloužit lidským potřebám a pohodlí jeho obyvatel. „Ornament je zločin,“ prohlásil ve svém nejslavnějším výroku. Zdobnost považoval za projev primitivismu, věcnost a účelnost za znaky kulturní vyspělosti.

„Kritizoval konzervativní vídeňskou kulturu, což vyjadřoval velice nediplomaticky, takže již od začátku své kariéry neměl moc přátel. Ale dokázal si získat zasvěcené klienty, kteří byli ochotni investovat do realizací jeho návrhů domů a vil,“ informovala kurátorka výstavy Marta Szadkowská.

Zamýšlel se nad interiérem tak, aby se nikdy nemusel měnit, aby nepodléhal momentální módě. Věc by měla být univerzální a sloužit co nejdéle. Dalším z jeho slavných výroků je: „Bota nemusí být v brokátu, aby byla pohodlná.“

„Loos vlastně prosadil kuchyňskou linku, kterou dnes považujeme za samozřejmost. U něj šlo o tzv. ergonomickou kuchyň, kde bylo vše podřízeno jídlu. Například v Müllerově vile můžeme pozorovat, že okno v kuchyni je umístěno tak vysoko, aby kuchařka nemohla vidět ven a nerozptylovala se, ale aby se mohla dokonale soustředit na vaření,“ upozornila Szadkowská.

Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldmann & Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910 až 1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou a vila pro Františka Müllera v Praze. Tyto stavby spojuje nová koncepce uspořádání prostoru, známá jako raumplan, založená na prostorové a výškové diferenciaci začleněných prostor a jeich vzájemné propojenosti. Schodiště dostává výraz komunikačního prvku.

Vedle architektonického odkazu Adolfa Loose jsou v expozici na příkladech z Plzně, Prahy či Brna představeny loosovské „programy obytného prostoru“, které demonstrují jeho umělecké zacházení s prostorem, materiálem, vybavením či světlem, jež je dodnes aktuální a inspirující.

Výstava v Rakouském kulturním fóru (Jungmannovo náměstí 18, Praha 1) též připomíná zásadní body Loosovy kariéry, rozsáhleji se věnuje českému prostředí, v němž Loos našel mnoho svých žáků a propagátorů.

Na přípravě výstavy se podílelo Muzeum hlavního města Prahy, které spravuje střešovickou Müllerovu vilu. Vstup na výstavu Adolf Loos: Učit bydlet je volný.