Praha - Na podzim uplyne 140 let od narození Maxe Švabinského. Významného výtvarníka připomíná několik na sobě nezávislých výstav, které se ale zajímavým způsobem propojují. Lákadlem kroměřížské je Švabinského obraz, který nebyl 50 let vystavován, v Břeclavi ukazují grafické zpracování tohoto díla, v Litomyšli i Švabinského osobní věci. Společně s Litomyšlí si výročí připomíná i muzeum v České Třebové.
3 plus 1 s Maxem Švabinským a jeho dvojím Splynutím duší
Švabinský se narodil 17. září 1873 v Kroměříži, takže by bylo s podivem, kdyby zde výročí opomenuli. Švabinského díla si zde lze dlouhodobě prohlédnout ve stálé expozici památníku, který nese výtvarníkovo jméno. Na aktuální výstavě v Galerii v podloubí ale chtělo Muzeum Kroměřížska ukázat Švabinského prý „tak trochu jinak“, jak avizuje i v názvu expozice. Ukazuje místa i osoby, které měly pro malířův život zásadní význam. Především Kozlov a Švabinského životní lásku Annu, v čemž se prolíná s výstavami v Litomyšli a České Třebové.
Zlatým hřebem je obraz z roku 1896 Splynutí duší. Jde o velký formát obrazu (140 x 91 cm), který má v menším (65,5 x 45,5, cm) Národní galerie a který nebyl 50 let vystavován. „Jedná se o velice rané dílo, které Švabinský daroval svému poručníkovi, starostovi Kroměříže Josefu Pištěckému,“ prozradil ředitel muzea Jiří Stránský. Dílo mu daroval za péči, kterou Pištěcký věnoval malířově matce při dlouhodobém léčení duševní choroby v kroměřížském léčebném ústavu. „Už jen kvůli němu stojí za to do Kroměříže přijet,“ domnívá se Stránský. Šanci obraz spatřit máte do 22. září.
Mezi významná místa ve Švabinského životě určitě patří vesnice Kozlov u České Třebové, kde často pobýval a kde se také osudově zamiloval. Do Kozlova jezdil v letech 1895 až 1919 nejprve jako nápadník a později manžel Ely Vejrychové a na jednom společném letním pobytě se zde zamiloval do své švagrové Anny Procházkové, která se stala jeho další múzou.
Chaloupku, kde Švabinský pobýval a pracoval, mohou lidé také navštívit, reprezentativní výstavu jeho děl najdou ale v Městské galerii v Litomyšli. Kozlovské sonety jsou sestaveny většinou z depozitáře Národní galerie, která nechala některé obrazy speciálně zrestaurovat pro litomyšlskou výstavu. K vidění jsou i jeho osobní věci, například kloubouk, který zapůjčil soukromý sběratel. Výstava v Litomyšli byla otevřena v rámci výtvarného programu operního festivalu Smetanova Litomyšl, stejně jako expozice Kozlovsko - chudý kraj Maxe Švabinského v Městském muzeu Česká Třebová. Obě jsou veřejnosti přístupné do 1. září.
Zatímco v Kroměříži se kurátoři zaměřili na osoby a místa významná pro Švabinského život a v Litomyšli, respektive v České Třebové, zdůraňují propojení Švabinského s tamním regionem, v Břeclavi se rozhodli představit průřez grafickými technikami, které umělec používal. Dvaatřicet děl v břeclavské synagoze je vytvořeno například technikou leptu, suchou jehlou, jsou mezi nimi dřevoryty, malby tuší i akvarely. „Kromě olejomaleb jsou tu vidět všechny techniky, které umělec používal,“ podotkla ředitelka Městského muzea a galerie Břeclav Alena Káňová.
Nejstarším vystaveným dílem je heliogravura Splynutí duší z roku 1896, grafické zpracování námětu, který výtvarník použil na dvou stejnojmenných obrazech, z nichž ten velkoformátový je aktuálně vystaven v Kroměříži. „Švabinský často zpracovával jeden námět několika technikami, taková díla máme i na naší výstavě,“ upozornila Káňová. Lidé na ni mohou do břeclavské synagogy zajít do 1. září.