Meteora – religiózní meditace ve stínu ženského klínu

Lidé, skály, víra a vášeň – a bílé slunce nad řeckou Thesálií, rozpalující zvrásněné srázy slepencových skal. Ticho skalních věží, prolomené dětským naříkáním zabíjené ovce. Dva kláštery, bizarně vyrůstající z nepřístupných skalních pilířů, vznášející se mezi nebem a zemí. Jako by se vzepjaly a chtěly rozletět k Bohu, ale skála je drží pevně, ve svém pozemském stisku. V podivuhodném souznění se tu střetává Boží a lidské – ale stane se, že někdy zvítězí hříšné. Řeholník Theodoros a jeptiška Uranie to zažili na vlastní (rozpálené) kůži.

Na sklonku minulého tisíciletí byly byzantské kláštery Meteora zaneseny do seznamu světového dědictví UNESCO. V horkém pásu pískovcových skal středního Řecka je tu s nadlidským úsilím, jen s pomocí sténajících svalů, rumpálu a kladky, před staletími budovali ortodoxní mniši (ke skalám jich tu přilepili dvacet čtyři!), jako výraz své víry, vznášející se k nebesům, která jako by tu byla již na dotek. Dotknout se nebe je ale akt, který je pro člověka možná až příliš zpupný a nedočkavý. A vlastně také nepřípustný a nepatřičný, stejně jako žádostivá a potřísňující tělesnost, pro kterou v těchto enklávách čiré víry a koncentrované spirituality není místo.

Jenomže vykládejte to těm, kteří zasaženi přirozenou biochemickou reakcí začínají mít stále intenzivnější pocit, že vrznout si je tak krásné a žádoucí, že to přece musí být Boží (a jestliže není, i tak to stojí za to). Jako by jejich pohledy, jejich touha a primitivní světelné signály, jimiž si potvrzovali, že jsou, vytvořily mezi jejich kláštery indukční smyčku, která vygenerovala erotické pole, ze kterého nebude lehké uniknout.

  • Meteora
    Meteora zdroj: Film Europe
  • Meteora
    Meteora zdroj: Film Europe

Čekalo se od nich, že se budou ve svých sousedních, ale striktně oddělených klášterech (mužském a ženském) věnovat modlitbám a rozjímání nad liturgickými texty typu „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku, k vodám tichým mě přivádí“ či „přebývat budu v domě Hospodinově“ a spoustě dalších podobných. Jenomže Theodoros a Uranie se vymanili z moci slova a dostali se až tam, kam je zapovězeno vstoupit a kde dikce Písma „hlavu mi potíráš olejem a můj kalich přetéká“ dostává zcela specifickou konotaci. Možná to všechno začalo tím, že chtěl vědět, jakou barvu mají její vlasy, od čehož je už jen krůček k představám o barvě jejího klína - oboje artový a festivalový režisér Spiros Stathoulopoulos (PVC-1), pro informaci všech, které to zajímá, názorně a v detailu předvede.

Spektakulárnost a vymazlený vizuál (opírající se i o malebnost zvolené lokace) jsou ostatně nepřehlédnutelnými konstantami jeho meditativního spektáklu o člověku, víře a lásce – a také jedné zajímavé turistické atrakci současného Řecka (odpusť, Spirosi, že ti podsouvám i takhle přízemně pragmatickou motivaci). Meteora je modelový autorský film, který Stathoulopoulos nejen režíroval, ale kde je i spoluautorem scénáře a kameramanem.

Meteora  / Tamila Koulieva-Karantinaki, Theo Alexander
Meteora / Tamila Koulieva-Karantinaki, Theo Alexander

V málomluvné naraci Meteory hraje kamera roli klíčovou. Záběry skalnatého kraje, vystupujícího z ranní mlhy, profily klášterů vyrůstající ze skalních masivů, naturalistické zabíjení ovce, téměř dokumentární rozhovory se sedlákem z nížiny a naivistické prolnutí s dobově animovanými sekvencemi vytvářejí oslovující atmosféru i zvláštní napětí, jehož nositelem je především obraz, a nikoli příběh. Tahle jednoduchá story je odvyprávěná skrze dlouhé záběry a lenivý střih a jednoduše odehraná ústředním tandemem Theo Alexander – Tamila Koulieva-Karantinaki.

Založená je na zápasu víry a tělesností a je třeba říci, že v téhle tematice nepřináší nic nového ani původního (viz např. Scorseseho Poslední pokušení Krista). Nicméně sečteno a podtrženo, tahle artová a symboly orámovaná seance se prodychtila v loňském roce až k nominaci na berlínského Zlatého medvěda. Mimochodem, dozvíte se v ní také, že medvěd je jediné zvíře, které žere fíky, což jsem předtím netušil, stejně jako netuším, jestli mi tahle informace někdy k něčemu bude.

Dvaaosmdesátiminutová Meteora nabízí něco mezi antropologickým experimentem a minimalistickými „orgiemi“ a je na artový a festivalový opus divácky překvapivě vstřícná. Je to film o těch, kteří chtějí žít v lásce, jenom se musí rozhodnout, jakou si vyberou. A zdá se, že jejich dilema zásadně nevyřeší ani modlitby, ani masturbace. Zajděte na ni, když budete mít chuť na něco ne zcela konvenčního, hodně spirituálního, mírně oduševnělého, vlastně nedějového a zvladatelné emoce vzbuzujícího. Na něco, co má atmosféru a osloví vás, i když tomu nemusíte úplně rozumět.

METEORA / METÉORA. Německo/Řecko/Francie 2012, 82 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Spiros Stathoulopoulos. Scénář: Asimakis Alfa Pagidas, Spiros Stathoulopoulos. Kamera: Spiros Stathoulopoulos. Hrají: Theo Alexander (Theodoros), Tamila Koulieva-Karantinaki (Urania). V kinech od 20. června 2013.