Zatímco venku vládly tropické čtyřicítky, pražskou Lucernu ovládla americká kapela Stone Sour. Vůbec poprvé v rámci samostatného turné přijela představit dvojalbum House of Gold & Bones a - jak jinak - byl to nezapomenutelný zážitek. Původně mělo jít o klubovou akci menších rozměrů, ale pro velký zájem si pořadatelé nakonec místo menšího Music Baru zamluvili Velký sál Lucerny. A že nejde jen o nějakou malou akcičku pro pár jedinců, bylo jasné hned u vchodu. Fronta plná pestrobarevných hlav nadšenců se táhla kolem celého bloku, čímž zpestřovala už tak rušný Václavák.
Stone Sour převálcovali Lucernu: Pot, slzy a Karnivool
Tuhle partičku z Iowy kolem charismatického zpěváka Coreyho Taylora, známého především jako frontmana řízných crossoverových SlipKnot, doplňuje ještě kytarista James Root (taktéž SlipKnot), Josh Rand (kytara), baskytarista Rachel Bolan (ex-Skid Row) a Roy Mayorga (bicí). Baskytaristu Bolana však během turné nahradil Johny Chow (Cavalera Conspiracy).
Už samotný výběr místa konání nebyl úplně šťastný. Umístit takovouto akci zrovna do Lucerny, jež neviděla klimatizaci ani z rychlíku, chtělo notnou dávku odvahy - během deseti minut člověk vypadal, jak když to cestou vzal přes Vltavu.
Jako předskokany si Stone Sour vybrali, poněkud překvapivě, australské progresivce Karnivool, mající na svém kontě dvě alba (Themata, 2005 a Sound Awake, 2009). Většina návštěvníků byla na tuto pětici hodně zvědavá, někteří jedinci se ani netajili tím, že na koncert přišli především kvůli nim. Ale dali se najít i tací, kteří o kapele v životě neslyšeli a ptali se, kdo že to hraje. Nicméně nekonvenční Karnivool se ujali své úlohy více než dobře, jejich propracovaný hudební styl diváky nadchl a po každé skladbě to dávali hlasitě najevo. Házení kelímků na hlavy účinkujících a řvaní ve stylu „Táhni!“ se nekonalo. Obecenstvo bylo vůbec více než spořádané, a kdo by čekal osichrhajskované máničky s mastným hárem mající trojku pod kůží, byl by zřejmě zklamán. Kapela předvedla bezmála třičtvrtěhodinové vystoupení sestávající z hitů jako Simple Boy, All I Know nebo New Day, za což sklidila více než velký potlesk a připravila tak velice slušnou půdu pro hlavní hvězdy večera.
Když Taylorovci vtrhli na pódium, strhla se vřava, již ještě umocnil výběr úvodní dvojskladby Gone Sovereign/Absolut Zero. Corey byl evidentně dobře naladěn, pobíhal po pódiu a rozdával úsměvy na všechny strany. Teplota v sále stoupla snad na 100 stupňů a zdálo se, že lidi musí zákonitě začít místo vydechování vzduchu plivat žhavé uhlíky. Příslovečný kotel byl v tu chvíli vlastně celý sál a při pohledu na jeho stěny člověku došlo, jak v praxi vypadá rčení „potit se jak vrata od chlíva“. I pánové z kapely brzy pochopili, že tady to teda bude doslova peklo, a kdo mohl, sházel ze sebe svršky, což ocenily nejen dámy, ale výkřiky typu „I love You, Corey!“ zazněly překvapivě i od stokilových holohlavých řízků. Pořadatelé nestíhali posílat kelímky s vodou doufajíce, že nikdo nezkolabuje. Ani tato atmosféra však neodradila jak diváky, tak kapelu, která fanoušky rozdováděla skladbou Mission Statement z předchozího alba Audio Secrecy nebo Made of Scars (z druhého alba Come What(ever) May) následované Do Me A Favour, jediným zástupcem z aktuálního alba House of Gold & Bones Pt. 2.
Vystoupení s vlastním repertoárem kapela okořenila covery v podobě Children of the Grave od Sabbathů a balady Nutshell od grungeových Alice in Chains. Většinu skladeb Corey prokládal děkovačkami a (možná naučenými, což nutně neznamená neupřímnými) proslovy a publikum šílelo. Stone Sour mají v Česku poměrně slušnou fanouškovskou základnu, což bylo znát i na vynikající atmosféře, kterou ocenila i kapela samotná. A věřme, že Taylorova slova o „jednom z nejlepších koncertů kapely vůbec“ nebyla jen obyčejným PR.
Fanoušci sborově zpívali většinu skladeb spolu s ním, což vygradovalo, když se zbytek skupiny zdekoval do zákulisí a na pódium přišel frontman s kytarou odzpívat z velké části sám trio skladeb Bother, Trough Glass a Travelers, Pt. 2. Po úvodních tónech hned první jmenované, kdy se sborem rozezpívala celá Lucerna, zpěvák udiveně, leč výstižně pronesl „Jesus fuckin' Christ!“, což mluví za vše. A během následujících minut, kdy dav skandoval jeho jméno, měla chvílemi dojatá hvězda na krajíčku. Jeho slova o tom, že všichni jsme jedna velká rokenrolová rodina, v tomto kontextu najednou dávala smysl, a ač napohled drsňák, v nitru duše emotivní Taylor tím publiku ukázal, že „je jedním z nás“…
Zároveň svým fenomenálním výkonem, při kterém fanouškům běhal mráz po zádech, dokázal, že nedávné ocenění pro nejlepšího zpěváka na letošních Golden Gods Awards opravdu nedostal proto, aby měl doma efektní lapač prachu v polici. Na závěr bezmála devadesátiminutové show pak zazněly skladby Last of the Real a přídavkem vypalovačky Hell & Consequences, Get Inside a 30/30-150. Jako třešnička na dortu pak už bylo jen Taylorovo sdělení, že kameraman, jenž pobíhal během celého koncertu (i po něm) po prostorách schvácené Lucerny, natáčel záběry, jež budou použity v novém klipu skupiny. Větší dík si pro naprosto fenomenální publikum, které se v tomhle parném večeru sešlo, aby vidělo své oblíbence - a velkou měrou přispělo k jednomu z nejlepších koncertů letošního roku -, nelze představit. A Stone Sour v Praze jasně ukázali, že to nejsou jen „ti dva týpci ze SlipKnot“, ale právoplatná kapela mající své jasné a nemalé místo jak na hudební scéně, tak v srdcích českých fanoušků.
Setlisty:
Karnivool:
Simple Boy, Goliath, The Refusal, We Are, All I Know, Themata, New Day
Stone Sour:
Gone Sovereign, Absolute Zero, Mission Statement, Made of Scars, Do Me a Favor, RU486, Children of the Grave (Black Sabbath cover), Say You'll Haunt Me, Nutshell (intro, Alice in Chains cover), Bother, Through Glass, The Travelers, Pt. 2, Last of the Real / Hell & Consequences, Get Inside, 30/30-150
Datum a místo konání: 20. 6. 2013, Lucerna Praha, Velký sál.