Líbánky chtějí vymetat kostlivce a ceny

Karlovy Vary - „Snažili jsme se natočit film, který má svou vážnost. Je důležité točit filmy i pro někoho jiného, než komu je dvanáct let,“ domnívá se režisér Jan Hřebejk. Svůj nejnovější snímek Líbánky představil dnes s dalšími tvůrci v Domě ČT na festivalu v Karlových Varech, kde je jeho počin jediným českým zástupcem v hlavní soutěži.

I když se film (který vznikl v produkci ČT) jmenuje Líbánky, na líbánky v něm vůbec nedojde. „Původně se ale odehrával na svatební cestě u moře, což jsme škrtli ještě dřív, než by si to býval byl přál producent. Přemýšleli jsme pak, jak se názvu, který je v jistém smyslu zavádějící, zbavit. Ale nakonec jsme ho nechali, jistá symbolická rovina líbánek ve filmu totiž je,“ vysvětlil Hřebejk.

Děj se odehrává v krátkém čase, během svatebního veselí, kdy se mezi svatebčany objeví nezvaný host. Kvůli stínům minulosti, o nichž ví, může vzít radost novomanželů za své. Scénář Petra Jarchovského přitom vychází ze dvou reálných situací. „První se udála na jakési svatbě, kam přišel nezvaný host a nějakým způsobem proměnil celou atmosféru. Druhá, podobná věc, která stojí za celým dramatem, se stala na jedné výběrové filmařské škole,“ prozradil Jarchovský.

Líbánky tvůrci řadí do volné trilogie spolu se snímky Kawasakiho růže a Nevinnost. Jejich společným jmenovatelem je paměť - to, jak se chová po letech a jak se na ni dá nebo nedá spolehnout. „Pro mě je to ve stručnosti film o svědomí, které pochopitelně některé věci vytěsňuje,“ podotkl Hřebejk. „Lidé v životě kolikrát způsobí věci, jejichž závažnost vůbec nedomyslí.“ 

Připomněl, že téma svědomí řešil i v jiných svých filmech. "Například v Musíme si pomáhat, to nebyl film o okupaci, ale o 90. letech, jak je těžké na někoho ukázat prstem. Skoro všichni máme máslo na hlavě a musíme se k tomu postavit stejným způsobem jako Vojtěch Jasný. Prostě nelhat," upozornil v té souvislosti na včerejší premiéru digitalizované verze dramatu Všichni dobří rodáci, v němž únor 1948 zamíchá osudy i charaktery jedné moravské vesnice.

Hřebejk Jasného titul z roku 1968 považuje za jeden ze zásadních filmů o české historické paměti. „Mluvit o takových věcech potřebujeme, ale neumíme,“ domnívá se, „nechceme si před vlastní oči vystavovat svoje chyby.“ Vyrovnání se s minulostí je přitom důležité - v osobní i obecnější rovině, upozornil také Stanislav Majer, který v Líbánkách ztvárnil ženicha (nevěstu hraje Aňa Geislerová). „Když jsem přečetl scénář, přišel mi aktuální v tom, že my Češi jsme v zametání pod koberec specialisty, viz odsun sudetských Němců,“ upozornil, že téma snímku - svědomí a paměť - má přesah daleko za hranice samotného příběhu.

"Doufám, že Líbánky povedou k tomu, že se v českých rodinách budou zvedat koberce a vymetat špína. A taky si přeju nějakou cenu,„ odlehčil svá očekávání od snímku Majer. Podobně působení filmu na diváky vidí i Petr Jarchovský: “Byl bych moc rád, kdyby každý, kdo to uvidí, zabloudil do své paměti a řekl si: 'Jednal jsem správně?'"

Pokud nestihnete projekce Líbánek ve Varech, máte ještě šanci na ozvěnách festivalu v pražském Světozoru anebo pak od 22. srpna v kinech.

Hosty setkání v Domě ČT, které si můžete přehrát v tomto článku, byli režisér Jan Hřebejk, scenárista Petr Jarchovský, herec Stanislav Majer a producent Viktor Tauš.