Kdo vlastně byl DK? Dokument, který je víc než jen terapie

Karlovy Vary - Stavitel, který nejradši bourá. Plachý excentrik, chladnokrevný panikář, asketický hedonik, velkorysý uzurpátor. Slova charakterizující zesnulého architekta Davida Kopeckého v anotaci k dokumentu, který o Kopeckém natočila jeho manželka Bára. Emoce vzbuzující snímek DK byl zařazen do soutěžní sekce dokumentů na festivalu v Karlových Varech.

„Domluvili jsme se s Davidem, že natočíme film o jeho kanceláři, o tom, co dělají, o jejich způsobu přemýšlení o architektuře, který pro ně byl důležitější než realizace staveb. Ale nějak jsme se k tomu nestihli dostat,“ popisuje Bára Kopecká, jak vůbec vznikl nápad, že by mohla natáčet se svým manželem.

Původní plány ale ukončila Kopeckého smrt v roce 2009. „Byly to zničující momenty,“ říká režisérka o nelehkém období, v němž se musela vyrovnávat s manželovou nemocí, jeho umíráním a ztrátou. „A když mě něco ničí, tak píšu. Takže jsem psala. Zároveň jsem měla pocit, že jsem možná toho o něm mnoho nevěděla, a měla jsem vnitřní nutnost obejít i jiné lidi, kteří ho znali, ptát se, kdo vlastně byl. Z toho pak přirozeně vzniknul dokument.“

Snímek DK představuje vizionářskou a komplikovanou osobnost, jakou Kopecký byl, prostřednictvím koláží složených z barevných záběrů z rodinného archivu a černobílých výpovědí Davidových blízkých a přátel. Natáčení bylo pro Báru Kopeckou především terapií. „Ani jsem od začátku nepřemýšlela, co s tím potom udělám. Chtěla jsem jen pracovní verzi dokončit k Davidovým nedožitým narozeninám,“ říká.

Přesto si její vzpomínka našla cestu do České televize, kde se jí ujala dramaturgyně Ivana Pauerová Miloševič. „Vypráví univerzální příběh skrze osobní příběh,“ vysvětluje, čím je dokument pro diváky tak oslovující. „Každý je schopen pochopit ženu vyprávějící o muži, zároveň je tam smrt, kterou chápeme i nechápeme, fatalismus a nádherná rovina architektury.“

DK je první samostatný film Báry Kopecké, přestože jinak má poměrně bohaté filmařské zkušenosti nejen jako režisérka, ale i jako dramaturgyně, scenáristka, střihačka a i jako pedagožka na FAMU. V nelehkém tématu, které dokumentem načala, by prý chtěla pokračovat. „Umírání pro mě byla velice zásadní životní zkušenost. Ráda bych dala dohromady projekt i více autorů na toto téma,“ prozradila. „I když je to další temnota, říkám si, že je to podstatné.“