Výstava, která patří k těm, které může vidět celá rodina a navíc kterou by měla vidět. Zní to možná podivně, ale na ploše 3700 m2 zde Grand Palais předvádí zásadní díla více než 150 umělců, zabývajících se světlem, pohybem či velmi často kombinací obojího. A to je podívaná, která zaujme a pobaví i ty nejmladší, alespoň určitě její vstupní část. Současné hvězdy, mezi které samozřejmě patří Ann Veronica Janssens, Anish Kapoor, Carsten Höller, Philipe Decrauzat či Jeppe Hein, v úvodu startují s komplikovanou vícedimenzionální tvorbou, která zcela jednoznačně ošálí smysly a naladí diváka k nadšenému sledování toho dalšího. Návštěvník samozřejmě z propagačních textů již ví, že výstava končí opravdu v letech dvacátých a že uvidí vyzkoušené tvůrce dvacátého století, od Alexandra Caldera po Dana Flavina.
Dynamo - Století světla a pohybu v umění v Grand Palais Paris
K celé koncepci: lákavé téma trošku jiným způsobem, na výstavě mnohokrát rozměrnější, již v roce 2005 vyzkoušelo Zentrum für kunst und medientechnologie v Karlsruhe, když šokovalo Evropu megavýstavou Lichtkunst aus Kunstlicht. Ta se zaměřila opravdu na světelné umění, často se také pohybující, nechyběla ani rekonstrukce Pešánkovy kinetické světelné plastiky z bývalé měnírny proudu v Jeruzalémské ulici v Praze. Již nikdy nebude možno podobné soustředění děl z finančních důvodů realizovat, však také tento unikátní soubor tenkrát až manifestačně přijala celá Evropa.
- Ann Veronica Janssens / Bluette (2006) zdroj: Dynamo
- Julio Le Parc / Surface couleur - série 14-2E (1971) zdroj: Dynamo
I v Grand Palais, zejména ve druhé části, která vystavuje díla většinou grafická či komplikované plastiky, v každém případě pak pracující s nedokonalostí lidského oka či setrvačností v lidském vizuálním vnímání, se jedná o kurátorskou exhibici typu, hle, co všechno víme a co všechno jsme našli, na co všechno máme (peníze, prostor a čas).
Jedná se tedy spíše o vědeckou příručku in natura, která se začne méně energeticky vybaveným jedincům ve druhé, v prvním přízemním podlaží vystavené, části lehce zajídat. Škoda je také, že řada exponátů je již po třech měsících lehce poškozena a ne vždy technologie fungují podle původních představ. Také chronologické seřazení ode dneška, kdy autoři pracují s moderními technologiemi a názory, směrem k počátkům celého vnímání pohybu v moderním umění, je možná sporné. Jako byste vyprávěli vzrušující příběh (a tento k nim patří) obráceně.
Ale, i přes výhrady se jedná o neuvěřitelně precizní přehlídku jedné z řečí a linií moderního globálního světového umění, dokonale prezentovanou v 56 sálech a prostorách v obou západních podlažích Grand Palais. Autoři výstavy nehýřili architektonickými nápady, vždy je v jejich zorném poli dílo samo, což při časté práci s temným prostředím či speciálními vizuálními efekty ani jinak nešlo a nemělo by smysl. Díla jsou dobře popsána, řada objektů počítá s interaktivní spoluprací diváka.
Serge Lemoine a Matthieu Poirier, spolu s pečlivými Mariannou Le Pommeré a Domitille d Órgeval, vytahují ve své expozici jedno eso za druhým. Rozdělili ji na řadu kapitol, lehce porušujíc spoluzvolenou chronologii, začínajíc současností, kde velkoplošné oslepující blikající stěny od Johna Armledera či Carstena Höllera jsou doplňovány mlžnými kombinacemi hvězdné Anne Veronicy Janssens, kvalitou globální hvězdy Dana Flavina či milými hříčkami Julia de Parc nebo Kennetha Nolanda.
Vybírám jen ta známá jména, pod nimiž si čtenář asi umí představit způsoby autorského myšlení i prezentace. V kapitole Prostor pak dochází k očekávaným vizuálním atrakcím v umělohmotné provazové houštině Jesúse Rafaela de Soto či křehké hře Josefa Alberse. Se zrcadly, jejich pohybem a možnostmi se zabývá celá řada autorů, zde je to více než čtyřicet let starý, se závratěmi počítající známý objekt Christiana Megerta, Enviroment. Ze stejných vlastností hlavního použitého prostředku vyhází i Nicolas Schöfler a svým způsobem několikrát vystavená takřka identická díla Anische Kapoora. Lahůdkou jsou černobílé grafické pokusy let třicátých i čtyřicátých.
Přestože počet vystavujících je úctyhodný a najdeme zde řadu nám již známých tvůrců, působí celý komplex stejnorodě, možná ve finále až jednotvárně a tím i možná únavně. Ale pokud se soustředíte na vystavená díla či jejich celé soubory s chutí, přijímajíc autorský kurátorský koncept, budete nadšeni a budete odcházet doslova po okraj naplněni. Velká výstava, mnoho zajímavého, informačně dnes v Paříži nejbohatší.
- Carten Höller / Light Corner (2001) zdroj: Dynamo
- Dan Flavin / Untitled (To You, Heiner, with Admiration and Affection) (1973)) zdroj: Dynamo
Grand Palais, Paříž, Avenue Winston Churchill, metro 1 a 13 stanice Champs –Elyséés- Clemencau nebo linka 9, stanice Fraklin D.Roosevelt. Otevřeno denně mimo úterý od 10.00 do 20.00 hodin, ve středu do 22.00 hodin. Zdarma pro děti a mládež do 16 let, jinak vstupné 13 Euro. Výstava potrvá do 22.července tohoto roku.