Ve Varech po stopách kultury Blízkého východu

Karlovy Vary – Karlovy Vary jsou multikulturní město a tamní filmový festival se také kulturních odlišností nebojí. 48. ročník festivalu si posvítil na kurdský film - už to dává tušit, že řeč bude o Blízkém východě, tedy oblasti často zmítané nejrůznějšími střety a nepokoji, ať již národnostními či náboženskými. Ty s nebývalou tvrdostí ničí lidské životy. Stejně tak ale dokáží ničit životy i neporušitelné tradice, kterými je arabský svět (a nejen ten) pevně svázán.

O střetu starého a nového pojednával film Dědictví uvedený ve Varech v programové sekci Horizonty. Diváky provádí arabským světem, avšak ne tím, který byste čekali. Ženy tu rozhodně nechodí zahalené. Na druhou stranu i tady existují hranice - po příliš přiléhavých šatech nesmí dívka sáhnout, kritiku sklidí i u stárnoucí matky - že by se dcera s matkou kritizovaly za totéž?

Ve filmu Hiam Abbassové nechybí láska ani válka, avšak ústředním motivem je boj mladé ženy Hajar, která touží po svobodě, se zarytými konvencemi kultury pevně svázané rodinnými svazky a také kultury, v níž žena může dělat cokoliv, avšak jen pod dohledem muže. Co si nakonec vybere? Rodinu, která je pro ni důležitá? Stráví poslední chvíle s umírajícím dědečkem, anebo se raději vydá za anglickým milencem? Jenže jak se ukáže, i ten touží po jediném - tahat za nitky Hajařina života. A tak se mladá Arabka nakonec rozhodne jít vlastní, třetí cestou.

Snímek, při jehož sledování vám dost možná bude dunět v uších a svírat u srdce, se ale nepohybuje na hranici mezi Východem a Západem. Spíš řeší otázku tradiční morálky a toho, jak moc lze hranice zestárlého tradicionalismu v jediné generaci překročit. Odpovědí jsou tisíce a svou cestu musí hledat každý sám.

Dědictví (2012, režie: Hiam Abbassová)
Dědictví (2012, režie: Hiam Abbassová)

Abbasová prokázala ve filmu, který nejen režírovala, ale také si k němu napsala scénář, skvělou znalost prostředí. A není divu – sama vyrostla v tradiční muslimské rodině v Izraeli. V Dědictví se jí daří nejen načrtnout živé portréty jednotlivých členů velké palestinské rodiny, ale dokázala také umně propojit jejich osobní příběhy. Za zmínku stojí také to, že Abbasová ztvárnila ve svém snímku i jednu z vedlejších rolí – zahrála si stárnoucí matku, která uprostřed válečné vřavy vdává svou dceru.

Poněkud tvrdý návrat Íránu k islámu

Do nitra kulturního střetu zve publikum i další snímek, o kterém vám chci vyprávět – Sezona nosorožců. Svým dějem tahá za srdce a nutí k přemýšlení - nejen nad arabským světem, ale i nad tím, jak si lidé sami pro sebe vytváří v těžkých životních chvílích berličky, které jim pomohou přežít. Tvrdé represe, které ničí lidské životy, přitom nejsou jen záležitostí arabského světa. Kdo zná české dějiny, jistě si vzpomene, že se i v naší zemi jen před několika desítkami let lidé vraždili a posílali do mnohaletého žaláře na základě zcela vykonstruovaných obvinění.

Když sedíte v sále, sledujete Sezonu nosorožců a patříte k pravidelným návštěvníkům karlovarského festivalu, dost možná se vám vybaví jedno jediné slovo - Incendies. Tak se totiž jmenovalo drama kanadského režiséra Denise Villeneuva, které se ve Varech promítalo před dvěma lety. Některé momenty obou filmů jsou takřka shodné - znásilněná žena ve vězení porodí dvojčata, celý film diváci nedočkavě čekají na setkání, které se nakonec uskuteční jen tak zpola, příliš pozdě a bez kýženého efektu.

Že by tvůrci opisovali? Nevím - možná jen shoda náhod inspirovaná převraty v různých zemích. Snímek Incendies (v českém překladu Poznamenáno ohněm) se inspiroval občanskou válkou v Arménii, Sezona nosorožců (nebo přesněji řečeno její historizující část) se odehrává za íránské revoluce na přelomu 70. a 80. let. V obou zemích kruté represe a náboženské sváry zasahovaly do lidských životů a těžce zkoušení vězňové nakonec museli vstát a pokusit se žít dál, byť je smutná minulost neustále pronásledovala.

Jedno velké plus

I když je téma obou filmů podobné, Sezona nosorožců v jednom vyniká - zaujme brilantní kamerou. Dlouhé záběry na spleť kořenů stromů hned na začátku pokládají otázku, jak dlouhá a spletitá bude cesta hlavních hrdinů realitou a jakou inspiraci v ní můžeme hledat. Kapky deště na skle auta a setkání dvou cizích mužů v hospodě - to vše má svůj skrytý význam, který kamera akcentuje. Nenechte si proto Sezonu nosorožců rozhodně ujít. Na karlovarském festivalu máte ještě jednu šanci. Třetí promítání tohoto snímku uvedeného v sekci Zaostřeno na kurdský film je naplánováno na pátek 5. července.