Film musí mít ostré lokty

Karlovy Vary - „Člověk má dnes milion možností zábavy. Film je jen zlomek a musí o sebe bojovat,“ říká filmová kritička Darina Křivánková. Platí to pro snímky v běžné distribuci i pro ty festivalové. O čem jiném než o filmech se mluvilo v Hyde Parku ČT24 vysílaném z festivalu v Karlových Varech.

„Film se začíná měnit v podobnou atrakci jako třeba cirkus. Byly doby, kdy jsme měli doma telefon a černobílou televizi, teď nemusí člověk měsíc vyjít z domu a stejně se skvěle zabaví. Potřebujete stále větší důvod vstát a někam jít. Takže gigafilmy budou pokračovat,“ domnívá se druhý z hostů Hyde Parku, filmový pulicista a kretivní producent Filmového centra ČT Tomáš Baldýnský, že po 3D a 4DX kinech vzniknou další filmové atrakce. Koneckonců i film je „jen“ zboží.

„Filmů je nadprodukce a musí bojovat o místo na slunci,“ shoduje se Baldýnský s Darinou Křivánkovou. „Komerční spektákly o něj bojují tím, že každý další je ještě větší a barevnější, už voní a třese vám sedačkami. Artové snímky na festivalech takovým směrem nemůžou jít, tak se jejich tvůrci mnohdy snaží šokovat.“ Explicitní násilí nebo sex ale nemusí být prvoplánové a v dobrých filmech ani nejsou, dodává Křivánková.

Jediný letošní český zástupce v hlavní soutěži - Líbánky Jana Hřebejka - zrovna výše zmíněnou strategii nepotvrzuje. To ale není důvod, proč se tuzemské snímky v zahraniční konkurenci na velkých festivalech příliš neprosazují. „Důvody jsou dva. Nikdo z nás asi nebude popírat, že tohle není zrovna nejzářivější epizoda české kinemagrafie. Má to velké množství příčin - od peněz přes filmové školství až po kulturní politiku státu. Ještě je ale v našich filmech cosi, co jim znemožňuje být přijímány v zahraničí - neumíme udělat univerzální příběh,“ vysvětluje Baldýnský.

Darina Křivánková jeho slova potvrzuje. „Je evidentní, že my si filmy točíme pro sebe,“ říká. Chybu nevidí v tom, že snímky, které tu vznikají, souvisí s českým prostředím a zkušenostmi, své země původu se nezříkají ani zahraniční úspěšné tituly. „Jde o způsob pohledu na věc, o to, jak příběh odvyprávět tak, aby se v něm našlo univerzální téma, které osloví všechny,“ upřesňuje.

Podle Baldýnského tato naše „neschopnost“ souvisí obecně s tím, že se o evropské země, a to ani ty sousední, příliš nezajímáme. „Moc se s nimi nebavíme a to je, myslím, jedna z věcí, proč ani univerzální být nemůžeme. My ani být nechceme,“ obává se.