Já, (anti)padouch 2 aneb Konečně na té správné straně

V jedničce to byl hajzl, který chtěl se svojí partou zparchantělých mimoňů provést kosmickou loupež a šlohnout měsíc z nebe. Tenhle animovaný mix dojemného, roztomilého a infantilního vydělal více než půl miliardy dolarů a přinesl dvě zásadní zjištění: Gru není zdaleka takový padouch, za jakého se vydává, a jen absolutním debil a profesionální sebevrah by na základě takovéhle rány nenatočil dvojku. Uplynuly zhruba tři roky a oboje se potvrdilo!

Čirý klaďas je už i v dětském animáku přežitým anachronismem, neboť vítězně nastoupil roztomilý záporák, který je ve skutečnosti správným chlapíkem a jenž už dnes, pod filmovým animovaným sluncem, není něčím novým ani objevným. Že není Gru bytostný parchant, jakkoli žije v podzemním úkrytu černého domu a chystá se na loupež tisíciletí, bylo zcela jasné už ve chvíli, kdy si ho tři osiřelá děvčátka (Margo, Edith a Agnes) vybrala za taťku.

Sequel, který právě vstoupil do našich kin, zbytečně neexperimentuje a sází na vyzkoušené tutovky. V zásadě to znamená, že bez dlouhých keců o tom, jak to tehdy bylo, plynule navazuje na již viděné a ve velkém pouští ze řetězu oblíbené žluťáky mimoně, kterým Gru s jistou (nevelkou) nadsázkou někdy dělá jen křoví. A samozřejmě posílá napraveného (a tudíž potenciálně méně zajímavého) padoucha Grua znovu do akce se sexy agentkou Lucy Wildeovou, s níž se seznámil tak, že ho sejmula paralyzérem. A to všechno ve službách Antipadoušské ligy, vedené Silasem Velezadkem (jehož jménu se děcka na novinářské projekci smála, až se za bříška popadala).

  • Já, padouch 2 zdroj: CinemArt
  • Já, padouch 2 zdroj: CinemArt

Gruovy padoušské instinkty totiž dosud nevyhasly a lze je užitečně využít v boji se skutečným megapadouchem El Machem alias Eduardem Perezem, takto majitelem restaurace Salsa & Salsa, jehož přičinlivý syn navíc evidentně jede po Gruově dceři Margo, které se zrovna zapalují lýtka (což by mohlo být v barevném filmu dobře patrné). Padoušské karty jsou tak znovu rozdány, žlutým mimoňům hrozí vyceněná fialová transmutace a filmovým divákům slušná porce zručně recyklované animované zábavy.

Pod druhým Padouchem je podepsán téměř identický realizační tým (v čele s režiséry Pierrem Coffinem a Chrisem Renaudem), který se znovu, a řekl bych úspěšně, pokusil o vytvoření rodinného animáku, jenž by oslovil zejména děti a neotrávil jejich doprovod. Je docela patrné, že všichni vědí, o čem to je, a baví je v tom pokračovat. Výsledkem logicky není zas až tak třeskutě překvapivá pecka jako před třemi lety, ale příjemný opus, který si na nic nehraje a slušně na ni navazuje, což je u sequelu vlastně téměř maximum možného.

Maximální exploatace mimoňů (v jejich žlutém i fialovém skupenství) je dobře promyšlený tah, poměrně jednoduchý design vizuálu stále funguje, nekomplikovaný a srozumitelný příběh má spád (i když ústřední padouch mohl být přece jen ještě o něco zlověstnější) a český dabing, v čele s Jiřím Lábusem, Veronikou Žilkovou a Otou Jirákem, se mimořádně povedl.

Padouch 2 prostě převlékl triko a zůstal stejně jednoduše zábavný jako Gru (navzdory pokusu to změnit), je stejně plešatý, což, jak se ukáže, agentce Lucy Wildeové vůbec nevadí. Řekl bych, že svoji cílovku má tenhle povedený animák předem zmáknutou a je jen v přiměřené míře mravoučný a didaktický, což děckám neuškodí a dospěláky nijak zvlášť neotráví. Ponaučení, které z druhého Padoucha plyne, je evidentní: Každý by měl mít svého mimoně, za ty banány, co sežere, rozhodně stojí!

JÁ, PADOUCH 2 / DESPICABLE ME 2. USA 2013, 98 min., český dabing, přístupný, 2D+3D. Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud. Scénář: Ken Daurio, Cinco Paul. Hudba: Heitor Pereira, Pharrell Williams. Hrají (hlasy): Steve Carel l/ Jiří Lábus (Gru), Kristen Viigová / Veronika Žilková (Lucy), Benjamin Bratt / Ota Jirák (Eduardo/El Macho). V kinech od 4. července 2013.

Vydáno pod