Jasmíniny slzy – Allenova Rhapsody in Blue (Jasmine)

Když se Jasmína a Hal poprvé podívali do očí, hráli zrovna „Blue Moon“ a jim v tu ránu docvaklo, že jsou si souzeni. „Blue Moon, Now I´m no longer alone, Without a dream in my heart, Without a love of my own…“ Tyhle cajdáky dokáží člověku změnit život, nebo ho alespoň pořádně poznamenat. Ale ať již se nad nimi modří jakkoli romanticky, zároveň platí Mistrova pragmatická teze o tom, že „Peníze jsou lepší nežli chudoba, přinejmenším z finančních důvodů.“ A taky, že ano!

Faktem je, že proti tomu co jí mohl o devět let starší a o miliony světelných let v podnikání na hraně zákona zkušenější Hal nabídnout, bylo studium antropologie, jemuž se tehdy z nedostatku jiného povyražení věnovala, jako když srovnáte prostná v misionářské poloze s rozjetým swingerským mejdanem. Nebylo o čem přemýšlet, volba byla jasná! Index putoval do šuplíku (neboť bylo stejně zřejmé, že druhý Claude Levi-Strauss z ní evidentně nebude) a zaláskovaný Hal, který kromě několika standardních anatomických detailů v jejím případě ujížděl i na jméně Jasmína, jí zakroužkoval a pak už jen nechutně a rozmařile rozmazloval. Zlaté kreditky bez limitu, bungalov s vlastní pláží u moře, party s maximální hustotou VIP na metr čtvereční a náramek (zřejmě od Tiffanyho) s donáškou až do vany, tohle teď byl Jasmínin úžasný život, ve kterém nebylo místo na slzy, ale ani na její ségru Ginger, která se horko těžko protloukala upachtěným životem někde v San Francisku.

Za nějaký čas k uvedenému přibyl i nejistý pocit, že Halovy kšefty pěkně smrdí (což bylo možné do jisté míry kompenzovat Chanelem) a navrch ponižující jistota, že jí zahýbá za každým rohem (což nebylo možné kompenzovat ničím, protože tohle jí kurňa dělat opravdu neměl)! A tak, v jedné zničující chvíli, kdy nezvládnutě vyvřelá iracionalita převálcovala pragmatickou úvahu, zašel její „Blue Moon“ za mraky a ona přišla o všechno. Nebylo toho málo – a nebyla na to připravená.

Ze dne na den se tak Jasmína ocitla na mizině jako Popelka, kterou vyhnali z útulné chaloupky. A tak popadla své kufry od Vuittona (jeden kousek u nás pod sto tisíc neseženeš) a vysypala z kapes drobné na letenku první třídy do San Franciska, kde hodlá začít nový život v ošoupaném bytě své úžasné sestry Ginger, která se nehodlá hnípat v minulosti, ale podat jí pomocnou ruku. Nový začátek ovšem není žádná zívačka, neboť to znamená razantně přejít z tygřích krevet na avokádovém lůžku a brouillade z černých lanýžů na hambáče, narychlo spolykané na stojáka, na což nemá zpovykaná Jasmína povahu ani žaludek.

Ví, že musí začít znovu a jinak, ale její hlavní problém je, že to jinak než po staru nechce a vlastně ani neumí. A pak svitne něco jako záblesk naděje, že forma, které se úpěnlivě drží jako toho posledního, co jí zůstalo, zvítězí (jak se to v životě občas stává) nad obsahem a její pohmožděný život se možná vrátí do starých kolejí. Jenomže již staří Řekové věděli, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. A jejich „Panta rhei“ si Woody Allen tak trochu půjčil i do tohoto příběhu, který je více dramatem, již o něco méně romantickým dramatem a už vůbec ne rozevlátým miliskováním v evropských metropolích, což je dobře, protože to poslední, římské, velký aplaus Mistrovi nepřineslo.

S obdivuhodnou vitalitou, kázní a disciplinou nás (kteří ho máme rádi a ledacos mu proto odpouštíme) Woody Allen oslovuje každý rok novým opusem. A někdy, tak jako v tomto případě, nás mile zaskočí pro něj ne zcela obvyklou dikcí, formátem a nestandardním castingem, v němž ze zúčastněných ždíme polohy, na které jsme my ani oni nebyli zas až tolik zvyklí. Jasmíniny slzy jsou dalším z autorských opusů Woodyho Allena, který si pro svoji režii rád píše i vlastní scénáře.

V příběhu snobské, afektované a téměř permanentně prudící čúzy Jasmíny, jejíž slzy zas až tolik nedojímají, neboť má co chtěla a co si zavařila, je ovšem docela zřetelně zaklíčován na neurotického Woodyho až neobvykle konzistentní vzkaz, totiž že se životem se dá (téměř) vždycky něco udělat, ale je třeba to chtít, jít do toho, nebát se změny, nestrachovat se, že by mohla vést k horšímu a nepodělat se z toho, když se tak náhodou stane. A také se nebát vyzkoušet nové a nestydět se vrátit ke starému, když zjistíte, že to opravdu stojí za to. Právě tyhle věci Jasmíně zrovna moc nejdou a titulní hvězda filmu, oscarová Cate Blanchettová (Královna Alžběta) dělá všechno pro to, aby za její povýšenou suverenitou neustále vykukovala její labilita a tuto svoji neschopnost potvrdila.Řekl bych, že ji pro to nebudete mít moc rádi a zároveň budete obdivovat, jak dokonale a svým způsobem zábavně vám dělá tuhle díru do hlavy.

Ale je tu ještě její sestra Ginger alias Sally Hawkinsová. Pro mě velké, příjemné a osvěžující překvapení, podložené vitálním a přesvědčivým výkonem a evokující utěšenou představu, jak si jdou obě hlavní ženské postavy tohoto Allanova spektáklu pro Oscary za hlavní a vedlejší roli. Mužské party jsou tu tentokrát zdánlivě do počtu. Nicméně nebýt elegantního podvodníka Aleca Bladwina, jeho možného nástupce Petera Sarsgaarda a třeba i nekomplikovaně jednosměrného Andrewa Dice Claye, ztrácely by ženské figury své opory, skrze které rezonují jejich motivace i rozhodnutí. Téměř každý, tak zvaný film o ženách je totiž také tak trochu o chlapech.

Možná vám tentokrát bude scházet větší frekvence allenovských suchých hlášek a bonmotů a za některými replikami budete vidět jeho postavu a slyšet jeho hlas, což v případě ženských rolí může působit docela zvláštně. Vcelku lze ale upřímně konstatovat, že plakat s Woody Allenem je příjemné, očistné, osvěžující - a takové neubulené. Možná neškodí občas si jen tak zabrečet, a pak jít dál. Tím světem Jasmíny i Ginger, do něhož patří elegantní šíbři i chlapi, co si po šichtě otevřou plechovku piva, dřepnou k televizi a posadí svoji holku na klín. Světem, v němž občas z nočního nebe prší modré Jasmíniny slzy a k tomu Frank Sinatra nebo Elvis Presley (nebo kdo?) zpívá „Blue Moon“, ten cajdák, co vám může změnit život a poslat vás do kolen nebo ke hvězdám.

JASMÍNINY SLZY/BLUE JASMINE

USA 2013, 98 min., české titulky, od 12 let, 2D. Scénář a režie: Woody Allen. Kamera: Javier Aguirresarobe. Hrají: Cate Blanchetová (Jasmína), Alec Baldwin (Hal), Sally Hawkinsová (Ginger), Andrew Dice Clay (Augie), Peter Sarsgaard (Dwight), Louis C.K. (Al).

V kinech od 1. srpna 2013