Cesta do hlubin umělcovy duše: Et Cetera po česku

Praha/Řím – A tak dále, neboli Et Cetera je název nové výstavy v italském institutu, který mapuje proměny české umělecké tvorby po roce 1989. Většině vystavených českých výtvarníků je pod pětatřicet, spojuje je však neklid – alespoň to tvrdí porota, jež je svedla dohromady. Organizátoři mají s domácími umělci velké plány, výstava se proto na jaře přesune do Muzea moderního umění v Římě.

Za čtyřiadvacet let se české umění proměňovalo jako chameleon. Et Cetera je toho jasným důkazem – příchozí zde najdou obraz realističtější než samotnou fotografii a naproti tomu street art inspirovaný Hieronymem Boschem. Fantazii se meze nekladou, bič tady nad vším drží hlavně experiment a volnomyšlenkářství. Každý umělec hledá jinou cestu a každý je něčím specifický. 

U autorů není výjimkou, že se z ulic vypracovali do galerie. Třeba Masker (laureát Ceny 333 pro mladé umělce do třitřiceti let a finalista ceny Jindřicha Chalupeckého), jehož pseudonym mu vydržel ještě z dob, kdy po zdech budov rozséval jedno graffiti za druhým. Sprej ale dnes vystřídaly akrylové barvy, a ačkoliv dle svých slov maluje hlavně banální věci, které má uložené v podvědomí, jeho díla budí pozornost. 

Dalším někdejším pouličním výtvarníkem je také Jan Kaláb (výherce ceny Art Prague Young Award 2010), který svou abstraktní řeč hledal několik let. Nakonec se uchýlil k tématu nekonečna a prolínání. To Hana Babak už sama ani pomalu neví, jestli ještě tvoří obrazy nebo sochy. Její kolega Martin Matoušek se pro změnu s přemýšlením nijak nezdržuje. „Ten přetlak potřebuju rychle dostat na plátno, tak jak to cítím, a nezdržovat se,“ říká.

Realistické „fotomalby“ Jana Mikulky už vstoupily ve známost poté, co za ně sesbíral několik ocenění (letos získal např. cenu Královské společnosti portrétních malířů ve Velké Británii). I jeho díla za půl roku poputují do Itálie, kde se pokusí okouzlit tamní milovníky umění.

Akci pořádá Nadační fond Eleutheria, který by z ní rád udělal tradici, a proto bere tuto výstavu jako první ročník. Za čtyřiadvacet let se toho totiž v umění na českém poli změnilo tolik, že lze všechno jen sotva „napěchovat“ do jedné přehlídky. Eleutheria „pro podporu výtvarného umění sbírá a konzervuje umění období reálného socialismu, vrací tak národu paměť a vyzývá ho k dialogu s uměním z doby, jejíž existence by mnozí rádi zapoměli,“ prohlašují sami o sobě.