Poslední rozloučení s Iljou Hurníkem: V české kultuře zůstává

Praha - Rodina, přátelé i studenti se odpoledne na pražském Vyšehradě v chrámu sv. Petra a Pavla naposledy rozloučili s Iljou Hurníkem. Skladatel, klavírní virtuos a spisovatel zemřel sedmého září ve věku devadesáti let. „Hurník byl svým způsobem celebritou. Byl to člověk vemi známý, který přispěl krásnými věcmi do pokladnice české kultury a který v této kultuře zůstává,“ říká Peter Veber, vedoucí redakce vážné hudby ČRo 3 - Vltava, který byl hostem Studia ČT24.

Zádušní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Aleš Opatrný, po celou dobu ji provázela hudba, kterou sám Hurník zkomponoval. Zaplněnou katedrálou zněly úryvky z duchovní skladby Missa Vinea Crucis - Kyrie, Agnus Dei a Deo gratias.

Loučily se přední osobnosti české scény

Mezi nejbližšími byli přítomni i tři synové skladatele Petra Ebena, Hurníkovi synovci. Moderátor a herec Marek Eben četl z listu apoštola Pavla. Kanovník Opatrný při mši několikrát připomněl televizní pořad Na plovárně, v němž Eben natočil s Hurníkem rozhovor. Na plovárně s Iljou Hurníkem můžete sledovat zde:

Na Vyšehradě se setkaly přední osobnosti české hudební scény. Posledního rozloučení se zúčastnil například šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, ředitel Pražského jara Roman Bělor, ředitel PKF Radim Otépka, pěvec Roman Janál i harfenistka Kateřina Englichová se svým manželem, velvyslancem pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou. Nechyběli Hurníkovi kolegové, skladatelé Jiří Teml a Zdeněk Šesták.

  • „Byla to mimořádná osobnost, inspirující v nejrůznějších oborech lidské činnosti. My jsme se scházeli jako pondělníci. On nám přinášel povídky. Za týden udělal vždycky jednu povídku a my jsme byli první recenzenti, i když ne hluboce odborně. Kromě manželky jsme byli prvními posluchači. Na Ilju mám ty nejlepší vzpomínky,“ uvedl po mši skladatel Šesták. Připomněl, že Hurník byl všestranný, ať už šlo o etiku, filozofii nebo náboženství.

Jel jsem po více kolejích

Ilja Hurník se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, nyní části Ostravy. Již v jedenácti letech mu vyšly první klavírní skladby. Po přestěhování do Prahy se stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958 až 1978) a profesorem skladby.

Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Významná je i jeho tvorba pro děti (například píseň Zasadím jablůňku).

  • „Jeho tvorba byla zakořeněna v neoklasickém světě,“ přibližuje Peter Veber: „Hudba přístupná, hudba ve které byl, podobně jako v jeho knížkách, humor, hudba břitká. Byl to osobitý styl zakotvený v té tradičnější polovině dvacátého století.“

Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. S již zesnulým známým skladatelem a svým švagrem Petrem Ebenem vytvořil českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem v dalších zemích.

Je autorem rozsáhlého operního, symfonického, komorního a vokálního díla. Byl uznávaným pedagogem, který svou tvorbu zaměřoval i na děti. Velký ohlas měl jeho osmideskový cyklus Umění poslouchat hudbu. Vedle toho napsal řadu rozhlasových her, libret, filmových scénářů i krátkých próz. V roce 2007 obdržel medaili Za zásluhy.

  • „Raději být skromný a odchod uspíšit, než ho dokládat do doby, až se bude jevit všem, že by pan umělec už toho měl nechat. U mě to ale nebylo tak drastické. Horší je to u toho, kdo má jen to hraní. Pro mě zůstalo ještě komponování a psaní knížek. Můj koncertní frak visí už v hloubi skříně, ale přiznávám, že když ho tam zahlédnu, tak se mi zasteskne. Já jsem jel po více kolejích, ale ty hlavní byly komponování a klavírní koncertování. To se krásně doplňovalo,“ uvedl Hurník před lety ke skončení své aktivní hráčské kariéry.

Jako spisovatel se Ilja Hurník proslavil především knihami povídek, například Trubači z Jericha nebo Kapitolské husy, a psychologickými sondami skrytými do příběhů ze světa hudby. Vydal také memoáry Dětství ve Slezsku.