Příběh a východně znějící jméno aneb Jak prodat umění

Praha - Je zásadnější obraz, nebo jeho příběh? Je umění malby v současnosti přežitkem? Podle čeho se určuje hodnota uměleckého díla? Otázky, které by měly v myslích návštěvníků vytanout po zhlédnutí výstavy Když teče v ulicích krev, já nakupuji v pražském Karlíně.

Wieland Schönfelder, Paul Wiersbinski a především Ivo Burkovic - tři umělci ve dvou tělech se snaží odkrýt, jak jejich kolegové přemýšlejí, jak jsou přijímáni společností a jak funguje současný trh s uměním.

Podle mladých Němců se umělecká díla od druhé poloviny 20. století degradují na pouhé zboží. Jako příklad uvádějí diamantovou lebku od Damiena Hirsta za 100 milionů dolarů nebo Manzoniho exkrement za 100 tisíc.

„Tolik lidí chce být vidět, na světě je tolik uměleckých děl a tolik peněz. A já na této výstavě dávám dohromady všechny ty touhy a různé osobnosti,“ tvrdí Ivo Burokvic, alter ego Wielanda Schönfeldera.

„Jméno je důležité, protože svá díla musíte podepsat. Je dobré, když zní východně,“ vysvětluje. A o tom, jak být žádaný, něco ví. Běžnou fotku ze supermarketu mu Photoshop a čínský umělec proměnili za pět set euro v olej na plátně. V očích renomované burzy se z obrazu díky jeho příběhu stala potenciálně výhodná investice pro obchodníky nebo sběratele. Prodal se trojnásobek.

Na svéráznou výstavu můžete do Karlin Studios zajít do 20. října.