„Jsem hrdý na to, že jsou Kozáci zase vidět“

Praha - Ve Volgogradu se konal první celoruský festival kozáků v novodobé historii. Kozácká kultura zažívá v Rusku obrodu. Objevuje ji i mladá generace. „Jsem hrdý na to, že jsou Kozáci zase vidět a že se myšlenka oživuje. Děti, mladí chlapci i dívky už zase věří v tradice. Stará generace může být klidná, odkaz zachováme,“ říká rozhodně mladý Kozák Alexander Šmalev.

„Objíždíme zapadlé vesničky a sepisujeme kozácké písničky našich babiček. Narodili jsme se jako Kozáci a chceme zpívat stejné písně jako naši otcové, dědové a pradědové,“ říká jedna ze zpěvaček skupiny Slavjanka, která zachraňuje téměř zmizelé písně.

Kořeny Kozáků sahají do patnáctého století, kdy ovládali části Ukrajiny nebo jižního Ruska. Existovalo několik místních svazů, z nichž nejvýznamnější byli donští a záporožští kozáci. Válčili proti ostatním kočovníkům a později také za ruského cara. Ten jim výměnou za obranu hranic poskytl výraznou samostatnost. Velitel Kozáků bývá označován jako ataman.

„Kozák“ zřejmě pochází z turkického kazak a znamená svobodný člověk nebo dobrodruh. Touha udržet si nespoutanost národa žijícího ve stepích i během překotných změn začátku dvacátého století však Kozáky stála téměř všechno. Postavili se proti bolševikům a kvůli následným represím skoro zmizeli. Jejich populaci těžce poškodil také uměle vyvolaný hladomor počátkem třicátých let.

Kozáci měli chránit hranice, za což dostali od cara svobodu a jiné výsady. V minulosti prosluli jak udatností v boji s Napoleonem, vlastními pogromy Židů, jakož i vzpourami proti bolševikům. Za občanské války i za druhé světové války bojovali na obou stranách. V současnosti se ke společenství hlásí na 650 tisíc Rusů, kteří mají i svou politickou stranu.