Říše vizí a vášní Tarase Kuščynského

Taras Kuščynskyj bylo jméno, se kterým většina dnes již zralé generace proplouvala přes úskalí počátků normalizace. Jako oficiální fotograf Semaforu i tzv. exportní tvůrce (fotografoval pro exportní státní společnosti) měl přece jen volnější ruce i blízko k některým tehdy opravdu populárním a přitom režimem neušmudlaným tvářím.

Výstava, kterou mu připravila Galerie hlavního města Prahy, by možná měla mít jiný podtext – je věnována převážně motivu ženy, respektive dívky v Kuščynského tvorbě. Kuščynský nebývá citován na velkých přehlídkách moderní české fotografie, a když, tak poměrně okrajově. Přitom jeho vklad není zanedbatelný. Pomáhal totiž vytvářet určité kánony přijímané a bez problémů reprodukovatelné ženské a dívčí krásy. Jeho modelky se staly typy, určujícími nebo takřka diktujícími pravidla, ovlivňujícími módu, chování, adoraci určitých tváří…

Vzpomeňme si na ně – ať už to byla Štěpánka Řeháková, Dana Vašátková, Andrea Čunderlíková, Marie Kšajtová, Venuše… Řadu z nich jsme potom vídali i v tehdy natáčených filmech. Kuščynského modely se, všeobecně přijímány s nadšením, staly určitými symboly tehdejší přebujelé popkultury. My jsme vlastně stavěni do role opakovaného příjmu a musíme si vytvářet vlastní názor, což je po třicetileté časové pauze poměrně náročné.

Výstava připomíná, že pracoval i pro dvě jediná povolená gramofonová vydavatelství. Jeho portréty pro gramofonové obaly třeba Hany Hegerové patří k tomu nejlepšímu v této branži.

Fotografie z rodinného archivu byly pečlivě zrestaurovány na katedře fotografie na FAMU, takže je vidíme takřka v originálním provedení i formátech. Tady je možná jeden z problémů výstavy, kde není použito dramatičtějších akcentů při prezentaci. Subtilní instalace na jedné straně překvapí, na straně druhé však dává možnost nerušené prohlídky a zejména potřebného soustředění. Takového, kdy si na místě znovu uvědomujeme kouzlo představovaného, kdy opět propadáme věrohodnému nadšení nad ženskou krásou.

Absence zásadních dějových prvků zde vyplývá z podstaty předváděného. Následujeme posléze autora do říše jeho vizí, vášní, kouzla. Do říše věčné, takřka panenské krásy, upřímných očí, provokujících postojů.

Prostupuje nás nostalgie, lehký smutek nad vším, co bylo a co zjevně při autorově mládí nemohlo být dořečeno.…

Taras Kuščynskyj / Monika (1980)
Zdroj: GHMP - (c) dědicové

Taras - výstava unikátních fotografií Tarase Kuščynského, Staroměstská radnice, křížová chodba, otevřeno denně od 10 do 18 hodin. Výstava potrvá do 11. 11. 2013.