Craig Baldwin se nebojí chrstnout vodu do obličeje

Jihlava - V porotě právě ukončeného 17. ročníku festivalu dokumentů Ji.hlava zasedl také americký nezávislý filmař a mediální archeolog Craig Baldwin. Vynálezce dokumentu-koláže sbírá ty nejzajímavější záběry z béčkových filmů, reklam a televizních zpráv a kolem nich buduje nový kontext.

Baldwinovým nejznámějším počinem je zřejmě Sonic Outlaws z roku 1995. V ironické eseji o pirátství zkoumá význam a rozsah autorských práv ve veřejném prostoru a duševního vlastnictví v současném umění. „Není nutné cokoli vymýšlet, protože nejlepší příběhy jsou ty skutečné. Jsou mnohem přesvědčivější, údernější a působivější, protože se zakládají na prožité pravdě,“ tvrdí.

Jeho styl je pro klasické dokumentaristy možná trochu divoký. Parafrázuje a satirizuje dokumentární filmy vypůjčenými záběry z filmové produkce i amerických médií, především televize. „Líbí se mi myšlenka vytvořit z reality silný příběh tím, že se do ní přimíchá několik smyšlenek zvenčí,“ vysvětluje.

Jeho poslední titul z roku 2008 se jmenuje Maketa Mu (čeští diváci ho mohli vidět na festivalu v Karlových Varech) a je hybridem špionážního žánru, sci-fi, westernu, a dokonce i hororu. Vychází z (povětšinou) pravdivých příběhů poválečných kalifornských subkultur: průkopníků raketové kosmonautiky, alternativních náboženství a beatniků. Prostřihy z brakových seriálů, industriální kulisy a scény z béčkových filmů se střídají s nově natočeným materiálem.

Na téma filmových koláží a kulturního aktivismu vede Baldwin workshopy. Již čtvrtstoletí jednou týdně připravuje projekce pod názvem Jiný film, filmové eseje a dokumentární projekty, pořad se chystá vydat i na DVD.

Ke svému stylu říká: „Když natočíte falešný dokument, nebo, jak já říkám, dokument-žert, připomenete, že dokumenty jsou žánr, který často svazuje snůška konvencí. Nejsou špatné, ale je třeba si tyto konvence uvědomovat. Je to pak jako budíček, jako chrstnout vodu do obličeje. Říct si prostě: tohle je zřejmě pravda, ale proč k ní nebýt víc kritický. Prostě přemýšlet o tom, jestli jde o skutečnou pravdu, a vždycky všemu (v dokumentu) hned automaticky nevěřit.“

V Ji.hlavě byl jediným porotcem sekce Opus Bonum, rozhodoval o nejlepším světovém dokumentu. Vybral snímek Povstání, který je také takovou koláží - režisér Peter Snowdon snímek o arabském jaru zkompiloval z amatérských záběrů, které našel na YouTube.