Snídaně s Dominikem. Kritikové se přou o vítěze Chalupeckého

Praha - Vítězné dílo Ceny Jindřicha Chalupeckého Východ Západ od Dominika Langa budou moci zájemci vidět skutečně od svítání do soumraku. Národní galerie v Praze vyhoví těm, podle nichž dílo nelze vnímat v celém jeho obsahu, když se výstava otevírá až po východu slunce. Poslední dva listopadové dny se mohou přijít na Langovu práci, která vzbudila výraznou diskuzi mezi kritiky umění, podívat již od 7:00.

Dílo pracuje s pronikáním světla do galerie. Lang vytvořil otvory v dřevotřísce, která zakrývá okna galerie. Těmito otvory lze sledovat východ a západ slunce. Problém je v tom, že slunko nyní vychází mimo otevírací dobu galerie. „Práce je i o tom, že přírodní jev, který všichni zažíváme a vnímáme, se děje bez ohledu na instituci,“ vysvětluje Lang. „Ta práce si toho od začátku byla vědomá a není to její handicap.“

„Oboje jsou to věci, kterým neporučíme. Návštěvní doba galerie je jedna věc, která je daná, a východ a západ slunce je věc ještě danější,“ dodává umělec. Ukazuje tím mimo jiné, jak je možné prostým způsobem proměnit vnímání známého místa. Pozorný návštěvník si všimne také velké bílé koule volně putující v přízemí galerie, která může evokovat slunce.

„Autor ve svém díle Východ Západ propojil několik pro něj charakteristických znaků - zájem o mechanismy fungování galerijního provozu, který je až nečekaně často ovlivňován právě místem, kde se galerie, v našem případě muzeum umění nachází, a konfrontace diváka s výstavním prostorem samotným,“ říká k dílu v kontextu Veletržního paláce ředitelka Sbírky moderního a současného umění Helena Musilová.

Snídaně s Dominikem

Nově bude dílo k vidění i za rozbřesku. „Slunce vychází 29. listopadu v 7:34 a zapadá v 16:05. V sobotu 30. listopadu vychází v 7:35 a zapadá opět krátce po 16:00. Budou-li mít návštěvníci štěstí, nejen že i v posledních dvou listopadových dnech zasvítí slunce, ale budou mít možnost pozorovat východ slunce ve Veletržním paláci přímo s autorem díla Dominikem Langem,“ uvádí galerie (pozvánka zde). Lang možná pro účastníky akce připraví i snídani.

Podle poroty Chalupeckého ceny patří Lang k nejzajímavějším mladým umělcům v Česku i na mezinárodní scéně už řadu let. Před dvěma lety připravil instalaci pro národní pavilon na bienále v Benátkách a v posledním roce se prezentoval v galeriích ve Vídni a v Římě. Porota proto udělila cenu Langovi také na základě vyrovnané kvality jeho dosavadní práce.

Vzali byste na výstavu vlastní matku?

Ocenění jeho díla přesto vzbudilo debatu mezi výtvarnými kritiky. Na sociálních sítích silně rezonoval článek studentky dějin umění Kristýny Drápalové, která se k výstavě všech pěti finalistů postavila silně kriticky (článek zde). Podle ní jsou práce absurdní: „Vzali byste třeba vlastní matku na finalisty letošní Chalupeckého ceny? Já bych k tomu nenašla odvahu. Ani při nejlepší vůli bych jí totiž nedovedla vysvětlit, jaký má smysl ty výtvory sledovat.“

Podle kritičky umění Terezy Stejskalové je takový postoj symptomem hlubších problémů: vzmáhajícího se odporu vůči intelektualismu a krize kulturních institucí (článek zde). Studentka umění Anna Remešová pak kritizuje především reakce médií (včetně České televize), které podle ní nedokážou Langovo konceptuální dílo reflektovat (článek zde).

Kunsthistorička Milena Bartlová, která se jako členka poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého podílela na volbě Langa, jeho dílo osvětluje a hájí (článek zde). Porozumění vyžaduje vzdělání a přemýšlení, připomíná Bartlová: „Umění nemůže být srozumitelné způsoby, jakými bylo před sto a více lety: nic kolem nás a v nás už takové přece není.“