Radek Macke se ve své tvorbě zabývá vnímáním dobra a zla ve společnosti. Používá k tomu neuvěřitelné scénáře a kostýmy, hořkost a rozčarování hasí nadsázkou, humorem, parodií. Nijak troškařsky, velkolepě a možná i svým způsobem krutě. Ve svém textu k aktuální výstavě Zkažená zvířata v pražském Final Clubu prozrazuje svoji pozici tvůrce a vlastně komentátora: Vnímání dobra a zla v přírodě a v politice může být také velice subjektivní. Co je pro jednoho dobro, je pro druhého zlo. Ten, kdo loví, stává se také obětí. Nelze tak jednoduše říci, co je dobré a co špatné, ani co je krásné a co je ošklivé. Tyto termíny příroda nezná. Vše je podřízeno životu, zrození a přežití.
Zkažená zvířata pohledem mistra tvrdého humoru a ironie
Macke spolu s Jiřím Červenákem nadchli publikum v roce 2005 svojí nečekanou a extrémně vtipnou výstavou, představující Prahu jako olympijské město roku 2016. Tato výstava, pracující formou koláží s nadsázkou, ironií i velmi tvrdým situačním humorem, startovala tenkrát v Galerii Jaroslava Fragnera. Na pozadí tehdejší směšné pražské politické situace měla třeskutý úspěch, viděli ji i v řadě dalších měst, mimo jiné jako součást přehlídky Nová média v Chebu atd.
Od té doby Macke, absolvent AVU, který v roce 1998 začal v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida, pak se mihl na malbě u Vladimíra Skrepla a končil v ateliéru nových médií Veroniky Bromové, vystavuje sporadicky, ale vždy mají jeho díla notnou dávku grotesky, nadsázky a ironie. Navíc je jejich jasnou kvalitou bravurní technologické zvládnutí.
Prezentace, umístěná v malém, z pozice sledovatele výstavní činnosti neznámém hudebním klubu na pomezí Žižkova a kolejiště hlavního nádraží, se tentokrát s obvyklým odstupem a nadsázkou zabývá zobrazením málo všímaných, jakoby přírodních artefaktů a fiktivních jevů (i tvorů). Macke označil drobný soubor svých děl citátem z Nietzscheho (Člověk je jen zkažené zvíře…) a opravdu se na tomto základě typicky (mackeovsky) vyžívá.
GALERIE
Radek Macke / z cyklu Zkažená zvířata zdroj: Radek Macke
Kopíruje politické a sociální prvky do světa zvířat, do nepoznamenaného přírodního prostředí, mění a doplňuje tento virtuálně bezbranný svět tvrdě a zcela nekorektně, samozřejmě osciluje na mezi tvrdého teroru ironie a nadsázky. Divák zneužité situace a nebohá, nic netušící zvířata sice může litovat, avšak užívá si nechutné dávky trpkého a hořkého veselí.
Jsme zaskočeni možností možných a nerealizovatelných genetických úchylek, které na hranici parodie a karikatury Macke používá pro projekci své logické agrese, odpovídající výše citovanému autorskému zadání. Chvílemi, jak bolestné, výsledný efekt dokonce nepostrádá určitou eleganci či výtvarnou kulturu. Celkem však blízký barový pult, jakási nutná součást prezentace, pomáhá divákovi lehce pokrýt rozpaky a odvádí přece jen do snesitelnější nálady.
Macke je již potvrzený mistr tvrdého humoru a ironie. Je škoda, že jeho díla musíme vyhledávat tak komplikovaně, avšak, jsa nadáni detektivním čichem, nakonec určitě úspěšně. A přesto, že jsou skryta za zády nečekaných hostů, holdujících v tomto klubu zcela jiným požitkům a destruujícím svého ducha, těla i city vším jiným než nabídnutou výstavou, je návštěva této exhibice podle mne nutná. Obrňte se, máte-li však pro autora slabost, výstava vás nezradí!
RADEK MACKE / ZKAŽENÁ ZVÍŘATA. Kdy a kde: Final Club, Praha 3, otevřeno denně od 14:00 do 19:00, výstava potrvá do 16. 1 .2014.