První horory slaví sto let, dnešní divák se u nich spíše pobaví

Praha - První autorský film v dějinách kinematografie Pražský student měl premiéru přesně před sto lety a byl jedním z prvních hororů. Film z roku 1913 zpracovává klasické faustovské téma - chudý student prodá ďáblu svou duši. Velkou roli hrálo i samo město, natáčelo se v několika palácích kolem Pražského hradu nebo v malých uličkách na Novém světě.

Natáčení takového filmu bylo pro samotné hlavní město lákavou reklamou. Radní to pochopili a projekt podporovali. „Bylo to velmi významné pro vývoj filmového expresionismu v Německu, protože fantastika a tajemno zde sehrálo velmi podstatnou roli,“ vysvětlil Ivan Klimeš z Národního filmového archivu.

Film odstartoval zářnou kariéru i představiteli hlavního hrdiny - Paulu Wegenerovi. V Praze se totiž poprvé setkal s legendou o Golemovi. O něm pak natočil hned dva mimořádně úspěšné snímky. „Film Jak Golem přišel na svět z roku 1920 se hrál rok v New Yorku před vyprodaným publikem,“ uvedla Alice Aronová, filmová historička.

Německý film tehdejší doby byl na absolutní světové špičce. Třeba Kabinet doktora Caligariho je považován za klasiku expresionismu. Další slavný německý horor, Upír z Nosferatu, natočený o dva roky později už ale bojoval s tím, že pravidla expresionismu porušuje - tehdejší kritika mu vyčítala zejména natáčení v exteriérech. Díky divadelním gestům, extrémnímu make upu i málo uvěřitelné stylizaci se divák s odstupem sta let u prvních hororů spíš výtečně baví, než aby se bál.

Video Události v kultuře: První horor znovu na plátně
video

Události v kultuře: První horor znovu na plátně