Zemřel dramatik a novinář Milan Schulz

Mnichov – Smutnou zprávu oznámil Martin Schulz: ve věku 83 let v Mnichově zemřel jeho otec Milan Schulz, dramatik, prozaik, básník, literární kritik a publicista. Široká veřejnost ho zná především díky jeho komentářům pro české vysílání Svobodné Evropy, kde pracoval po své emigraci v roce 1969. Předtím působil jako dramaturg divadla Semafor a redaktor Literárních novin.

Milan Schulz se narodil 6. 4. 1930 v Praze. Po absolutoriu FF UK (studoval češtinu a ruštinu) pracoval v redakci Literárních novin. V letech 1959–65 byl současně externím dramaturgem divadla Semafor a až do druhé poloviny 60. let spolupracovníkem kabaretu Paravan. Lásku k tomuto divadelnímu žánru zřejmě zdědil po svém otci Bedřichovi, který byl autorem kabaretních scének, operetních libret a filmových scénářů a redaktorem Večerního Českého slova (1937–39). Bedřich Schulz zemřel v roce 1945 v koncentračním táboře Kaufering.

Milan Schulz byl v letech 1968–69 redaktorem Literárních listů a Listů. Jako televizní kritik se v 60. letech zúčastnil několika zahraničních televizních festivalů (Monte Carlo, Cannes, Řím) a po navázání spolupráce s Pavlem Tigridem v Cannes několikrát soukromě navštívil Francii. Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy se v září 1969 nevrátil z římského televizního festivalu. Svůj druhý domov pak našel v Mnichově, kde až do důchodu v roce 1994 pracoval v českém vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, především jako politický publicista a komentátor. Po přestěhování stanice do Prahy zde pracoval až do roku 1996, poté s ní spolupracoval jako volný autor. V České televizi po listopadu 1989 moderoval se svým synem Martinem Schulzem publicistický pořad Sněží.

Video Milan Schulz v pořadu ČT
video

Milan Schulz v pořadu ČT

Publikoval od 1953 - bez uvedení jména i do exilového časopisu Svědectví (Paříž). Ve spolupráci s výtvarníkem Milanem Kopřivou se v 60. letech podílel na vydávání pravidelných katalogů Libereckých výstavních trhů. V exilu publikoval ve Svědectví (Paříž), Proměnách (New York), Obrysu (Mnichov), Listech (Řím) a na počátku 70. let i v Amerických listech (New York). Jako člen spolku Opus bonum (Mnichov) se od roku 1977 organizačně a programově podílel na každoročních spisovatelských setkáních v západoněmeckém Frankenu. Vroce 2006 odvysílal Český rozhlas 3 – Vltava v rámci pořadu Osudy desetidílný cyklus vzpomínek Milana Schulze.

Schulzovu celoživotní tvůrčí aktivitu vyznačuje žánrová různorodost. Do konce 60. let pěstoval příležitostně fejetonistiku a reportáž, především se však věnoval literárněkritické činnosti. Postupně se propracoval k estetickému chápání literatury a v rámci reformního proudu začal vystupovat proti schematismu v soudobé české literatuře. Věnoval se též problematice televize jako nového a společensky vlivného média (Pět hříchů televizního smíchu ve sborníku Čtyřikrát o televizi).

Odbornou obeznámenost s českou literaturou a smysl kritika pro osobní i typologickou zvláštnost tvůrčích osobností Schulz spojil s vlastní tvůrčí invencí ve vlídně laděných parodiích na soudobou poezii, prózu i kritiku (Napalmanach). Jeho druhá sbírka básnických a prozaických textů z první poloviny 60. let (Ptáče a vědma) obsahuje vedle parodií rovněž verše a mikropovídky se širší společenskou tematikou, avšak i v nich je patrná Schulzova záliba v nápaditých lingvistických konstrukcích, humorně až satiricky vyhrocovaných neologismech a v pointách založených na jazykovém vtipu.

Po odchodu do emigrace v jeho tvůrčí činnosti jednoznačně převážila politická publicistika zabývající se otázkami české i evropské společnosti.