Vypatlaný Herkules je spíše konec nežli zrození legendy

Řeknu to hned na začátku: Nic nečekejte, protože také nic nedostanete! Tedy nebudete-li počítat další blábolivé devastování antických mýtů a legend, komiksově točených ve stylu prvního akčního hrdiny, kterého imituje speciální proteinovou dietou nahoněný Kellan Lutz, jenž jakoby stále balancoval mezi modelingem, fitkem a zbytkem zašlé upírské slávy z Twilightu.

O Herkulovi je možné natočit korektní přepis antického mýtu, jež se pak stane suchoprdnou součástí školních osnov, což by bylo možná záslužné, ale moc se na tom netrhne. Nebo je možné vydat se odvážně po stopách Gladiátora a rozpřáhnout se k velkorysé historické fresce, obtáčející se kolem dramaticky vygradovaného příběhu ústřední figury. Ale ne každý je Ridley Scott a ne každému by to odkýval Russell Crowe.

Anebo je možné odhodit zábrany a jít do toho, jak tenhle borec klátil princezny, kostil příšery, vymetal Augiášovy chlévy a dobrodružně se potuloval světem, v němž hledal někoho, komu ještě nedal pořádně přes držku. Byl to totiž pěkně prchlivý parchant a zároveň jeden z nejpodařenějších levobočků božského Dia, který ho zplodil, když si odskočil vrznout s pořádnou pozemskou ženskou, protože olympské bohyně už na něj byly příliš éterické.

V každém případě je tenhle Herkules alias Héraklés brutálně nabušený řízek, o němž by bylo možné natočit hustý, komerčně výživný spektákl (když už tady jde o kšeft, a ať nikdo neříká, že nejde, když do toho nějaký šílenec nasypal sedmdesát mega v dolarech), který by byl minimálně mládeži do patnácti let právem nepřístupný. Chlapi by v něm zasouvali i tasili, princezny se zalykaly dosud nepoznanou rozkoší, gladiátorskými arénami by protékaly potoky krve a nad bitevní vřavou poletovaly odseknuté údy, hlavy a další oddělené, vykuchané, a tudíž již dále prakticky nepoužitelné orgány.

V záloze je ovšem ještě jedna blbá, prázdná, veskrze stupidní, špatná a nevolnost vzbuzující varianta, totiž zúčastnit se oblíbené hollywoodské soutěže o největšího, nejbezohlednějšího a nejoraženějšího przniče antické mytologie. V téhle verzi nefunguje (kromě sem tam vybuzené první signální soustavy) vůbec nic! Podobnost s antickými příběhy již není skoro ani náhodná, kvůli všeobjímající přístupnosti je akce vlažná, bojové řeže anemické a sex platonický, aby se mohla společně přijít (při)otrávit celá rodina. Vždycky si říkám, když na své cestě po kinosálech narazím na něco podobného a začne se mi chtít blinkat, že jsem vlastně svědkem zázraku, k němuž muselo někde nějak dojít, když se něco takového opravdu prodychtilo na svět (pakliže to ovšem není zpráva o konci naší civilizace). A teď to tady máme!

Mimoňský Herkules: Zrození legendy těžkotonážně dusá do kin, kam se za ním zatím nikdo moc nehrne. Pod stupidním scénářem, který líčí, z jakého spojení vzešel a proč ho nevlastní otec nemusí a posílá na smrt a jeho milovanou krétskou princeznu Hébé háže do náruče jeho slizkému bratrovi, jsou podepsání čtyři autoři, kteří zdárně naplňují pracovní (ale empiricky do značné míry ověřenou) tezi, podle níž je počet autorů přímo uměrný kvalitě textu, ve smyslu čím více scenáristů, tím větší čurda. Teprve v otroctví a gladiátorských arénách Herkulovi dojde, že bude vážně asi napůl božský a začne vykonávat hrdinské činy, k nimž byl zrozen. A je to!

Herkules: Zrození legendy / Kellan Lutz
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Proč se tohoto slepence realizačně ujal režisér Renny Harlin možná nevědí ani olympští bohové. Po Záhadě Hory mrtvých jsem měl chuť pustit si jeho Cliffhangera nebo Smrtonosnou past 2, spravit si tak chuť a dál na něj vzpomínat jen v dobrém. Poté, co tentokrát překlopil antickou legendu do komiksového slintu, objevil v relativně pozdním věku zpomalovačky, rve je do nás, kde může, neboť si evidentně myslí, že právě tohle je správně klipové a cool, a do titulní role obsadil bytostného neherce Kellana Lutze, se budu snažit spíše zapomenout.

Jeho nabušený, ale v podstatě prázdný Herkules se neústrojně potácí mezi Gladiátorem, Spartakem, Soubojem Titánů a Barbarem Conanem, přičemž zdaleka nedosáhne ani na jednoho z nich. Jakoby si Harlin, který se pro jistotu připojil k patlalům ze scenáristického týmu, neuvědomil, že legenda sama o sobě ještě není samonosná a věrohodně o ní vyprávět není žádná zívačka. Jenomže akční specialista Harlin nikdy nebyl žádný brilantní vypravěč, spíš měl kliku na dobré scénáře a kultovní akční borce, kteří do toho šli s ním. Nic z toho tentokrát nebylo k mání, a tak (abych byl spravedlivý) vznikla jen průměrně blbá fantasy, s průměrnými herci, kteří stejně nemají co hrát, a také po nich nikdo nějaké charakterní herectví nechce ani náhodou.

Tohle vlažné, navzdory Herkulovu řádění i trochu nudné, nezajímavé a vlastně docela zbytečné béčko, které bylo natáčeno v Bulharsku, se rozpačitě rozhlíží a tak nějak nenachází svoji cílovku (nebudeme-li ovšem počítat děvčátka, která mají nad svojí „upíří“ postýlkou stále ještě nalepené Lutzovy fotky z Twilightu).

A tak je chudák pokolikáté již vzkříšený Herkules mírně nevkusný a hodně bizarní a laciný výron, který fakt nevypadá na ty prachy, co se do něj utopily. Harlin se prostě pořád nemůže trefit do prvního podání. A teď už může jen čekat, zdali, či spíše jak moc, ho převálcuje svalnatá korba Dwayne Johnson, kterého ještě v tomto roce představí Brett Ratner v Herkulovi: Válkách Thráků. Skoro bych si na tandem Johnson–Ratner vsadil.

THE LEGEND OF HERCULES / HERKULES: ZROZENÍ LEGENDY. USA 2014, 90 min., české titulky, od 12 let. Režie: Renny Harlin. Scénář: Renny Harlin, Daniel Giat, Sean Hood, Giulio Steve. Kamera: Sam McCurdy. Hudba: Tuomas Kantelinen. Hrají: Kellan Lutz (Herkules), Gaia Wessová (Hébé), Scott Adkins (král Amfitryón), Roxanne McKee (královna Alkména), Liam Garrigan (Ifikles), Liam McIntyre (Sotiris), Johnathon Schaech (Tarak). V kinech od 23. ledna 2014.

Vydáno pod