Vadí vám šikana, sociální vyloučení, politický exil? Nevadí?

Praha - Hra na otázky Vadí nevadí dala název nové inscenaci Divadla Archa. Vychází z autentických příběhů obyvatel Kostelce nad Orlicí, kde kromě starousedlíků žije početná romská komunita nebo uprchlíci čekající v táboře na azyl. Dokumentární drama vznikalo přímo na ulicích téměř dva roky. Premiéra se koná dnes večer.

Inscenace se zabývá otázkami, kdo je skutečně hrdina, kdo poražený v očích svého okolí, kdo je opravdu silný a kdo nikoli. Půdorys známé hry na palčivé otázky si tvůrci vzali coby výchozí impuls. Představení ukazuje třeba devítiletého Tomáše, který chodí do zvláštní školy, má čtyři sourozence a jeho rodiče jsou bez práce. Romský chlapec chce být tanečníkem. Nikdo však o jeho snu dosud nevěděl. V tomhle představení se mu začal plnit. Je jedním z těch, kteří se pomyslně svého okolí ptají: Vadí, nevadí?

Jedenáctiletá Hana je menší než ostatní a ve třídě je obětí šikany. Nevadí? Rozhodla se proto chodit na judo a sbírá odvahu. Chce se naučit bránit. Vadí?

Mladá Běloruska Aňa s manželem Evženem se ve vlasti účastnili protivládních demonstrací. Strach z tvrdého trestu, který kvůli tomu postihl jejich kamarády, je donutil domov opustit. Rok strávili v uprchlickém táboře v Kostelci, kde prožili nečekaně těžké období. Nevadí? Nyní chtějí v Česku studovat, najít si práci a nový domov. Vadí?

„Pokračujeme v linii dokumentárního divadla. Uvědomili jsme si, že divadlo má sílu, kterou nemá žádné jiné umění, umí prezentovat aktuální problémy způsobem, který nezvládne žádná teoretická esej a možná ani film,“ říká ředitel Archy Ondřej Hrab.

Příběh za příběh. Nebo za kávu

Inscenace Vadí-nevadí.cz vznikala déle než rok. Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci stan, kde každý, kdo prošel kolem, mohl vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného, za kávu, cigaretu nebo malý předmět.

Přímo v centru města vznikaly kresby, komiksy, krátké animované filmy a vyprávěly se příběhy, vznikala malá a větší představení na náměstí, ve škole i kulturním domě. Nyní se kostelecká inscenace přesouvá na scénu Archy. Malé město a osudy lidí, kteří v něm žijí, se stávají obecnou metaforou životů všech.

Podrobnosti na stránkách divadla.