Do historického prostředí nejlépe zapadá novostavba liberecké galerie

Liberec - Tradičně ve zcela zaplněném sálku populární pražské kavárny Mlýnská byly již po desáté předány Klubem Za starou Prahu ceny za nové stavby v historickém prostředí. Pravidla této soutěže, kterou podle vlastního výběru hodnotí 21členná porota, tvořená Domácí radou klubu, jsou tradiční a jasná - stavba musí mít viditelné architektonické kvality, musí harmonovat s prostředím, ať již použitým stavebním materiálem, rozměry a nápadem a musí historické prostředí, ve kterém byla vybudována, nějakým způsobem dlouhodobě obohacovat a tím ho také jednoznačně zkvalitňovat.

Porota neměla letos těžkou práci, co se týče množství hodnocených staveb (bylo jich vybráno dvanáct, do finále se jich dostalo šest), zato se divoce diskutovalo. Nejvíce o stavbě, která byla uvedena ve finálním výběru, je možná opravdu nejodvážnější a nese jasný rukopis poučených kvalitních brněnských architektů Milana Raka, Aleny Režné, Pavla Rady, Ireny Burkové, Ondřeje Gaudiho a Mirko Lva. Je jí brněnské studentské Divadlo na Orlí, patřící Janáčkově Akademii múzických umění a obsahující kromě potřebných divadelních prostor také široce otevřenou a přístupnou (a dnes již velmi využívanou) kavárenskou pasáž a přilehlé společenské prostory. Tato stavba stojí v přímém sousedství barokních staveb minoritského kláštera a Měnínské brány. Ač zcela suverénně reprezentuje současný post-funkcionalismus, tak blízký meziválečnému výrazu bohatého města, celkový výraz místa nijak neohrozila.

Tři další oceněné stavby velmi dobře splnily zadaná pravidla – můžeme jmenovat Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojící v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov, polyfunkční dům „Kovárna“ v Mohelnici (Přemysl Kokeš), který spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny a dostavbu hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) pojatou jako archetypální typ „domu s okny“.

Velký zájem a nakonec i vedoucí místo ve finálním hodnocení získal depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke). Ve formě odvážné černé kostky takřka bez oken se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Zajímavý kontrast a kontroverzní přijetí nijak neubralo kvalitě stavby, originálně doplňující jednu z nejelegantnějších bulvárových ulic Česka. Rozhodnutí bylo v sálku přijato dlouhotrvajícím potleskem.

Z nominovaných ale ještě stojí za upozornění garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák). Stavby ve tvaru a s funkcí jednoduchých dřevěných kůlen a garáží umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady a na dohled od kroměřížského zámku. Toto pohledově i funkčně náročné místo stavby nijak neruší a vytvářejí až "dobrosrdečnou! atmosféru nového pracovního dvora.

Letošní ročník soutěže lze označit opět za přitažlivý, splňující zadaná hlediska a přinášející střídmou a kvalitní architekturu. Lze konstatovat, že se jedná o zcela nejlepší a nijak konfrontační architektonickou soutěž. Však ji také řada odměněných autorů při přejímání cen tak ohodnotila.

Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži
Zdroj: Klub Za starou Prahu