Krvavé Gadesovo flamenco rozproudí krev filmových diváků

Praha - Působivý cyklus flamenkových představení Baletu Antonia Gadese byl v madridském Teatro Real zaznamenán pro velká plátna kin. K vidění budou v pražských kinech Aero, Světozor a Radotín 25. února. Cyklus zahájí ve Světozoru věhlasná Carmen, jejíž nastudování vzniklo v těsné spolupráci s Carlosem Saurou. Jevištní adaptaci Fuenteovejuna na motivy dramatu Lope de Vegy s předstihem odpromítalo kino Radotín již 22. února, zatímco v Praze tento titul celou akci uzavře 20. května. Krvavá svatba a Suite Flamenca se budou promítat 26. března v žižkovském Aeru.

„Carmen není ani frivolní žena ani ničitelka mužů. Je to upřímná bytost, která když miluje, pak se s tím netají, a když nemiluje, přizná to právě tak. Jinými slovy – je to svobodná žena. Neřekl bych, že by proto měla být označována za tvora, který muže žene do záhuby,“ prohlásil Antonio Gades, když před 30 lety vytvořil po vzoru Saurovy filmové Carmen, v níž ztvárnil hlavní roli, její neméně věhlasnou baletní verzi pro svůj soubor. Měla premiéru v roce 1983 v Paříži a ihned byla opěvována. Carmen uvede kino Světozor 25. 2. od 20:30 a na úvod večera se diváci mohou těšit na živé předtančení v podání školy Flamenkeria, jež proběhne od 20 hodin v pasáži Světozor.

Baletní dvojpředstavení Krvavá svatba a Suite Flamenca názorně dokládá Gadesovu tvůrčí šíři i jeho hluboké taneční cítění. Suite Flamenca vychází z tanců tradičního flamenka, jak ho Gades osobně vnímal. Těmito tanci zahájil na začátku 60. let svoji sólovou dráhu. Postupem let pak nastudoval Gadesův soubor osm flamenkových choreografií, z nichž vzniklo právě představení Suite Flamenca – řada svrchovaně uměleckých čísel propojujících estetiku flamenka se sóly, duety a skupinovými tanci, to vše pod Gadesovou tvůrčí vizí, jejíž inspirační zdroje tkvěly v avantgardě stejně jako v klasickém umění.

Balet Antonia Gadese / Fuenteovejuna
Zdroj: Světozor

Krvavá svatba, jejíž premiéra se uskutečnila v roce 1974 v Římě, ukazuje na další významný prvek Gadesovy tvorby, a sice na baletní adaptace literárních děl slavných španělských básníků a dramatiků. I poslední Gadesova baletní produkce Fuenteovejuna čerpá ze španělské literatury, zde z Ovčího pramene klasika pozdní renesance Lopeho de Vegy. Světový taneční mistr a choreograf v této baletní adaptaci dosáhl vrcholu své tvůrčí zralosti a naplnil v naprosté jednoduchosti soustředěný divadelní prostor čistou kvintesencí flamenka a klasických španělských tanců. Historický příběh vesnické vzpoury proti krutému a bezbožnému šlechtici je zde podán v ryzí řeči těla a vrací se na baletní scénu poprvé, kdy ji už navždy opustil sám Gades.