Věra Chytilová nebyla feministka, ale rváč, vzpomíná Jiří Menzel

Praha - Veřejnost, rodina a kolegové se v pátek naposledy rozloučili s režisérkou Věrou Chytilovou. Svou kamarádku na poslední cestě vyprovodil také režisér Jiří Menzel. „Jsem rád, že jsem s ní mohl studovat, že jsme se mohli kamarádit. Bude mi trošku chybět její ostrý tón. Ale jsem smířen s tím, že odešla,“ vzpomínal v Interview ČT24:

Menzel v Interview ČT24 polemizoval s představou, že Chytilová točila filmové morality. „Měla svůj charakter a štvalo ji všechno, co charakter nemá. Nenazval bych to morálkou. Prostě prudce reagovala na všechno, co se jí nelíbilo,“ uvažuje. Také odmítl názor, že se zvláště věnovala ženským tématům: „Ona nebyla feministka v žádném případě. Samozřejmě ji štvalo, když se na ni koukali tak, že jako ženská toho nemůže mnoho umět, ale na druhou stranu ji to podporovalo v provokativnosti. Ráda se rvala, ona byla rváč.“

„Moje filmy moc ráda neměla“

Jiří Menzel poznal Věru Chytilovou jako spolužák na FAMU, když na přelomu padesátých a šedesátých let studovali režii v ročníku slavného Otakara Vávry. Jejich kolegy byli dále Evald Schorm, Juraj Jakubisko a Jan Schmidt. „Měli jsme dobré kantory. Vávra nás netlačil do žádného vlastního stylu, každý jsme vyrůstali sami za sebe, proto Věra točila úplně jiné filmy než já nebo Evald Schorm,“ vzpomíná Menzel.

Ačkoliv spolužáci dosáhli evropského ohlasu, jejich filmový vkus se značně rozchází. „Mám rád její první film O něčem jiném. Sedmikrásky ani Ovoce stromů rajských jíme není to, na co bych rád šel do kina. Na druhou stranu Věra moje filmy taky moc ráda neměla. Ale to neznamená nic o tom, že bychom se navzájem nerespektovali,“ uvažuje oscarový režisér, který se proslavil adaptacemi Bohumila Hrabala nebo Vladislava Vančury.

Jiří Menzel
Zdroj: ČT24
Autor: Roman Vondrouš

„Obdivoval jsem jí. Bylo jí skoro třicet a byla zvyklá na celkem luxusní život a najednou začala žít jako studentka, na koleji a za pár korun,“ vzpomíná dále Menzel. Chytilová před režií na FAMU studovala ještě dva roky architekturu a pracovala coby kreslička, laborantka, manekýnka, herečka nebo filmová klapka. „Byla starší než já, já byl zajíc. Vysvětlovala mi, jak se má chovat gentleman,“ zdůrazňuje Menzel, v čem mu byla učitelkou.

„Co jsou to ženský…“

A pokračuje: „Zcela určitě od ní vím hodně o tom, co jsou to ženský. Za to jsem jí vděčný. Často si na ni vzpomenu, když pomáhám dámě do kabátu, protože ona mě tohle učila. Byla strašně krásná a chlapi se o ní mohli potrhat a ona mi vyprávěla, jak se ten který chlap snaží a jak je vlastně směšný. A já jejíma očima jsem poznával, jací jsme, my mužští, legrační bytosti, když nás táhne ženská přitažlivost,“ vypráví Jiří Menzel.

Věra Chytilová, označovaná za první dámu českého filmu, zemřela po dlouhé nemoci ve středu 12. března ve věku 85 let. Rodina, přátelé a kolegové ji vyprovodili na poslední cestě včera odpoledne (více čtěte zde). V zaplněné velké obřadní síni strašnického krematoria poděkovali filmařce, známé svým autorským nasazením, důsledností a nekompromisností, obsahovou, formální a etickou naléhavostí umělecké tvorby.