Hany: Život ztracené generace, nebo varování před agresí?

„Dnes v noci je vše dovoleno…,“ říká podtitul snímku Hany režiséra Michala Samira. Spolu s režisérem snímku Bez doteku Matějem Chlupáčkem natočil na jeden záběr film vyprávějící o událostech zdánlivě obyčejného večera v plzeňském baru. Tragikomické osudy jednotlivých aktérů se prolínají dohromady, aby do nich nakonec zasáhl motiv revolty a vzbouření. Projekce Hany otevře 27. dubna Finále Plzeň, v kinech se objeví až 8. května.

Samir charakterizuje svůj film jako „jednoduchý pohled na lidi, kteří by chtěli být komplikovaní, ale nejsou. Je to taková zběsilá jízda na horské dráze o vášni a morálce, ale také o pivu, manželkách a jejich synech.“

Snímek se věnuje několika osudům naráz, které neustále „hlídá“ jedna kamera. Ať už jde o zhrzeného, agresivního a popudlivého prodavače drog Jirku, křehkou Hanku mající trable s přítelem nebo o podivína, co se snaží nevypadnout ze své role francouzského dramatika. Ti všichni se v jeden večer potkají v baru a spolu s dalším osazenstvem rozehrávají hru smutných mezilidských vztahů. To vše podbarvuje peprný slovník, z něhož se mohou neklidné povahy v kině nepohodlně ošívat v křesle. 

Konečné nepokoje v ulicích a revolta obecně je podle Samira v českých filmech opomíjený jev. Inspiroval se londýnskými nepokoji studentů z roku 2011, jež původně vznikly kvůli nesouhlasu se zvýšením minimálního finančního poplatku za školné. Poté přerostly v masové demonstrace, k nimž se připojilo okolní obyvatelstvo. „Nemůžu se zbavit pocitu, že jádro problému je v tom, že se někteří lidé jednoduše nudí. A nuda vede k otrávenosti a končí u agrese,“ domnívá se filmař.

  • Na hudbě k filmu se podílel producent a zpěvák Boris Carloff. Tvůrci ho zároveň obsadili do nenápadné, ale klíčové role iniciátora a následného vůdce vzpoury.

Samir současně dodává, že se rozhodně nejedná o veselý snímek, díky němuž vychází divák z promítacího sálu šťastný. „Jsme v počátku doby chaosu a nepřehlédnutelného strachu,“ prohlásil.