Boccaccio měl v ženách jasno: Ctnostné i prohnané

Olomouc – Jaké byly, jsou a budou ženy? Otázka, se kterou si muži lámou hlavu už odnepaměti. Renesanční italský básník Giovanni Boccaccio se k věci postavil po svém a sepsal knihu výhradně o ženském pohlaví a jeho skandálech. Dílo O slavných ženách (De claris mulieribus), jež je předzvěstí bulvárního tisku, vlastní jen čtyři světové knihovny, nyní ji vystavuje Vědecká knihovna v Olomouci.

Veřejnost lákaly příběhy slavných od té doby, co lidstvo existuje. Stejně tak v roce 1473. Prvotisk O slavných ženách pochází z dílny německého tiskaře Johanna Zainera.

V knize se objevují ženy ctnostné, které raději spáchají sebevraždu, než aby byly poskvrněny. Ideál ale doplňují i příběhy vychytralých žen a známých postav historie: Semiramis, Europy, Sapfó nebo Kleopatry, jež patřila mezi ty nejskandálnějších.

„Ve spojení s tím, jak bohatě je to ilustrováno, se můžeme domnívat, že dílo sloužilo do jisté míry jako dnešní bulvár, protože v nich čtenáři našli lásku, našli tam smrt a další podobné věci,“ říká Miloš Kohroň z Vědecké knihovny Olomouc. Není divu, že se dílo ve své době těšilo velké popularitě. Rukopis vznikl v osmdesáti exemplářích. Velmi oblíbený byl i bohatě zdobený a barevný německý překlad právě ze Zeinerovy dílny.

Stovku životopisů básnířek, královen, ale i obyčejných žen spojuje odhodlání, věrnost a snaha vzepřít se osudu. Kniha často vypráví o těch, které se neváhaly obětovat pro své nejbližší. Příběhy se tedy od středověku příliš nezměnily, od devatenáctého století jsou ale o dost emancipovanější.