Skoumal a Vodňanský se vrací S úsměvem idiota

Praha - Na jeviště pražského Činoherního klubu se vrací S úsměvem idiota. Legendární představení dvojice Petr Skoumal a Jan Vodňanský je opět vyprodané. Stejně jako v době kdy se hrálo úplně poprvé, totiž přesně před 45 lety.

Výběr písní, situačních koláží, říkadel a improvizací, který poprvé předvedli v Činoherním klubu koncem šedesátých let, se stal brzy legendou. „Říkali jsme si, že to jednou odehrajeme a bude konec. Ale přišla tam spousta i jiných lidí, než jsme pozvali, a ohlas byl povzbuzující,“ vypráví Jan Vodňanský. „A když už byl červen a pořád plno, tak jsme pochopili, že jsme se do něčeho strefili, do nějaké atmosféry doby.“

Také na nás došlo

„Fakt je, že tam na nás sice chodily kontroly, ale nějak si s tím nevěděly zřejmě rady. Potom na nás došlo samozřejmě také,“ dodává Skoumal. V dobách normalizačních byla jejich představení postupně zakazována a odstrkována do malých klubů zejména mimo Prahu, až zcela zanikla a dvojice Skoumal - Vodňanský se rozpadla. Spolupráci obnovili až po roce 1989. Slavné pásmo však opakují jenom výjimečně.

Jan Vodňanský a Petr Skoumal / S úsměvem idiota
Zdroj: ČTK
Autor: Dostál Dušan

Dnes se vrátili na pódium Činoherního klubu. „Zjistil jsem, že mě ty Honzovy písničky a básničky baví pořád, takže pokud to nebude bavit lidi, tak alespoň my dva budeme ti, které to bavit bude,“ usmívá se Skoumal. Zdá se však, že publikum je i po 45 letech stále spokojené. „Diváci vodí svoje děti, které jsou mnohdy už dospělé a vodí vnuky, aby pochopili, čemu se dědečkové v tom roce 69 smáli,“ říká Vodňanský.

Petr Skoumal (*1938) je sbormistrem a autorem mnoha písní i hudebních doprovodů k filmům, televizním a divadelním inscenacím. Jan Vodňanský (*1941) je strojním inženýrem a filosofem, autorem muzikálových libret a divadelních her. Vydal desítky textů pro děti i dospělé. Jejich tvorba bývá srovnávána s tvorbou Voskovce a Wericha či Suchého a Šlitra. Kromě pásma S úsměvem idiota (1969) společně vytvořili představení Hurá na Bastilu (1970), S úsměvem Donkichota (1970) nebo Králíci pokusný (1974).