Absolutně krásný květ. Justyna Bargielska básní česky

Ostrava - Ještě jí nebylo čtyřicet, ale v rodném Polsku již vyšly její sebrané spisy. Básnířka Justyna Bargielska se po třech letech vrátila do Prahy, aby zde představila první svazek svých veršů v češtině.

Polská básnířka a prozaička se narodila roku 1977, žije ve Varšavě. Je dvojnásobnou laureátkou jednoho z nejvýznamnějších polských literárních ocenění Literární ceny Gdyně, byla nominována na řadu dalších cen. V Polsku byly vydány její sebrané spisy. Její básně vyšly v překladu do angličtiny, slovinštiny, bulharštiny a nyní také češtiny.

První samostatné české vydání jejích textů pod názvem Píšeš báseň? vloni připravilo ostravské nakladatelství Protimluv. Vychází ze všech čtyř jejích dosud publikovaných básnických sbírek a souboru próz Obsoletky (2010). Básně prošly redakcí, na níž se podílela čerstvá držitelka ceny Magnesia Litera za poezii Kateřina Rudčenková.

Stínovaný jazyk

„Slovem klíčovým, které snad můžeme označit za jeden ze základních symbolů a podstatu metaforiky a obraznosti Bargielské tvorby, je stín. 'Stínovaný' je i její jazyk - zdánlivě lehký, ironicky žonglující s podivnými asociacemi a lidskou řečí, ve své podstatě ale vždy podbarvený temnými tóny, v nichž se pokouší neutonout,“ napsala v doslovu překladatelka Lucie Zakopalová o tvorbě Justyny Bargielské. 

Sama básnířka říká, že začala psát díky jabloni, kterou spatřila coby dítě. „Květ jabloně se mi zdál tak absolutně krásný a ještě jsem byla hluboce věřící. Dohromady se mi to zdálo tak výjimečné, že jsem napsala první rýmované verše,“ vypráví. Píše však také o krutých zážitcích. V próze Obsoletky se mimo jiné vyrovnává se ztrátou dítěte v těhotenství. „Téma smrti se u ní i z tohoto důvodu často objevuje. Není to poezie, která hladí, ale spíše poezie, která čtenáře v jistých chvílích drásá,“ říká vydavatel Jiří Macháček.