Joanna: O životě navzdory smrti

Varšava – Polský dokumentární film má novou hvězdu. Mladá režisérka Aneta Krpačová natočila vizuálně i tematicky přesvědčivý snímek Joanna. Příběh ukazuje netradiční vztah umírající matky a jejího malého syna. Film ocenili kritici i poroty na mezinárodních festivalech. A snímek teď premiérově nabídl taky Institut dokumentárního filmu v pražském kině Světozor.

Začátek filmu bez dlouhého úvodu a vysvětlení přivede diváka rovnou do domácnosti 36leté Joanny a jejího syna Janka. Joanna zjistila, že má rakovinu a zbývají jí tři měsíce života. Svému pětiletému synovi ale slíbí, že se bude snažit přežít co nejdéle. A začíná pro něj psát. Dokument je stejně tak diskrétní, jako je dojemný. Je to příběh o hloubání o smrti, životě a lásce. 

„Joanna původně nechtěla film natáčet. Dokonce odmítla i mnoho známých režisérů. Když jsem ji požádala o natáčení, taky mě odmítla. A já jsem jí řekla: Dej mi jednu minutu a já ti řeknu, jaké mám představy, jak bych tvůj život chtěla ukázat. Ona po té jedné minutě s natáčením souhlasila. Dva dny nato jsme začali,“ vypráví režisérka Aneta Kopaczová.

Režisérka tak nedobrovolně musela hlavní protagonisty a příběh poznávat až průběhu natáčení filmu. Snímek Joanna získala diváky na festivalech díky svému zpracování na vysoké filmařské úrovni a také vhodně použitou hudbu od oscarového skladatele Jana Kaczmarka.

„Ten film dělá hlavně hudba a obraz. Měli jsme velmi náročný úkol tam hudbu vložit vkusně. Cítili jsme tu tenkou hranici, kdy jsme mohli sklouznout k lacinému sentimentalismu. Největším úkolem nakonec bylo dát tam té hudby málo, abychom film muzikou nezahltili a aby hudba pouze dokreslovala určité scény z filmu,“ řekla Kopaczová.


Silný příběh pohltil režisérku víc, než sama čekala. Nepodařilo se jí udržet si profesionální odstup. „Úplně mě to téma pohltilo. Pracovala jsem na filmu stále, i ve spánku. Stříhala jsem ve spánku,“ vypráví.

Stejně jako na režisérku zapůsobil příběh i na diváky. „Pořád mě překvapuje, že ten film je tak dobře přijímán. A to nejen diváky, ale taky recenzenty – i zahraničními. A to je stálý zdroj mého pozitivního překvapení,“ uzavřela Kopaczová.