Gala ušité horké jehlou: Miroslav Kůra slavil devadesátiny

Miroslav Kůra je osobností, která v českém tanci zanechala svou nesmazatelnou stopu. Nejen, že patří k nejvýznamnějším tanečníkům v celé dosavadní historii českého baletu, ale vytvořil i mnoho baletních inscenací, choreografie pro operní, operetní a činoherní představení, spolupracoval na velké řadě televizních a filmových děl. Proslavila se i jeho dcera Jana Kůrová, která byla jednou z nejúspěšnějších českých balerín své generace a zářila na jevištích doma i ve světě. Dnes je mezi veřejností známá především jako pedagožka a organizátorka baletních akcí, workshopů a mezinárodních galapředstavení. Jedno takové gala v pondělí uspořádala ve Státní opeře na oslavu devadesátých narozenin svého tatínka.

Gala zahájili hosté z brněnského Národního divadla, sólisté Andrea Smejkalová a Ivan Popov s úryvkem z Lavrovského Romea a Julie. A hned v úvodu se přihodilo něco, co by se při podobné události stát rozhodně nemělo. Sólisté neodtančili ještě ani první minutu svého duetu, když hudební nahrávka přeskočila, zadrhla se a pak utichla úplně. Pár tančil dál, v hledišti to překvapeně šumělo a dvojice se pokoušela improvizovat až do momentu, kdy bylo jasné, že hudbu pro své číslo už neuslyší. V ten okamžik bych nechtěla být v jejich kůži. Nebyla to jejich vina, ale bohužel tahle technická nepříjemnost poznamenala slavnostní náladu celého večera.

Jako druzí se představili členové Bohemia Baletu Tereza Szentpeteryová a Florent Operto v moderní choreografii Jarka Cemerka Slova z jantaru. Jejich vystoupení se do programu dramaturgicky příliš nehodilo, zbytek večera se až na jedno další skládal z klasických baletních čísel a mezi všemi těmi saténovými špičkami a baletními sukýnkami tato současná choreografie zbytečně vyčnívala. Mladí tanečníci navíc při jejím provedení ani neprokázali taneční vyspělost srovnatelnou se zahraničními umělci, kteří se večera účastnili.

Následovalo pas de deux z baletu Coppélia v podání Lauren Kennedyové a Davita Galstyana, kteří jsou oba sólisty baletního souboru toulouského Théâtre du Capitole. Dvojice byla harmonicky sladěná, oba tanečníci na jedničku vystřihli i své variace a kromě nepatrných zaváhání baleríny v několika výdržích byl jejich tanec pro diváky hezkým zážitkem.

Davit Galstyan - Les Bourgeois
Zdroj: Petr Šolar

Na závěr první části na obecenstvo čekala ještě Petipova Harlequinade. Kubánka Arianne Lafitová, technicky velmi zdatná tanečnice, zatančila komické pas de deux s chutí, temperamentem a lehkostí, jejímu italskému partnerovi Vittoriovi Gallorovi se ale nedařilo zcela samozřejmě zvládnout všechny náročné vazby. Problémy měl především s rovnováhou při dopadech ze skokových kombinací. Ukázky z klasických baletů by na galapředstaveních dokonalou formu a bezchybné provedení postrádat neměly.

Před začátkem druhé poloviny večera, kterou otevíralo pas de deux z druhého jednání Labutího jezera, ve kterém měli vystoupit opět Smejkalová s Popovem, jsem se modlila, aby znovu nedošlo k výpadku hudby. Naštěstí se technický problém nezopakoval a dvojice si konečně mohla na jevišti Státní opery zatančit. Labutí jezero v jejich provedení nebylo špatné, nebyly v něm žádné viditelné rozpaky. Neurazilo, ale když o něm tak přemýšlím, vlastně ani ničím nenadchlo. V porovnání se stejným číslem, které měli diváci možnost vidět v podání Darii Klimentové a Vadima Muntagirova v rámci jejího rozlučkového gala na téže scéně před deseti dny, šlo vlastně o vcelku průměrný zážitek. Interpretace brněnských tanečníků zkrátka na rozdíl od nich neměla ten tolik potřebný faktor x.

V následujícím díle Les Bourgeois pak na šanson Jacquese Brela v choreografii Bena van Cauwenbergha zazářil opět Davit Galstyan, umělec, který má arménské kořeny. Humorné, hravé a divácky vděčné číslo, do kterého šarmantní tanečník zakomponoval notnou dávku svého hereckého talentu, si vysloužilo velký potlesk a patřilo bezpochyby k tomu nejlepšímu, co večer nabídl.

Miroslav Kůra - Gala
Zdroj: Prague International Ballet

Posledním, závěrečným kusem představení byla Petipova Satanella, ve které znovu zatančili Arianne Lafitová a Vittorio Galloro. Toto náročné pas de deux dvojici moc nesedělo a příliš v něm nefungovala ani jejich partnerská souhra.

Pondělní galapředstavení do divadla mnoho diváků nepřilákalo a na vině byla určitě i malá medializace celé události. Vždyť o konání akce, natož o jejím programu se nemohli potenciální návštěvníci dočíst ani na webové stránce Národního divadla. A jako by celé představení bylo šité horkou jehlou, protože do poslední chvíle nebylo jasné, kdo a s jakým repertoárem vystoupí. Ani můj celkový dojem z narozeninového večera stoprocentní nebyl.