Fondová je ikona na plátně i v čelence na cvičení, rozhodli Američané

Los Angeles – Jane Fondová se konečně dočkala. Americký filmový institut jí po dlouholeté kariéře udělil cenu za celoživotní dílo. Šestasedmdesátiletá držitelka dvou Oscarů se od svého debutu z roku 1960 představila ve víc než čtyřiceti snímcích. Na slavnostním ceremoniálu jí ocenění předal herecký kolega Michael Douglas.

Kromě herectví se Fondová proslavila jako cvičitelka nebo bojovnice proti válce ve Vietnamu. Na předávání nechyběli další z řad jejích hvězdných známých, ale také dojatý bratr Peter Fonda.

„Páni, je těžké uvěřit, že to, co se děje, je kvůli mně. Pořád se musím dívat přes rameno a říkat si: To nejsem já, koho oslavují. Cenu bych věnovala Bette Davisové, Barbaře Stanwyck a mému otci,“ vyjádřila se držitelka ceny.

„Jane Fondová je americká filmová ikona,“ prohlásil Sir Howard Stringer z Amerického institutu. „Svět sledoval, jak si razila vlastní cestu a hledala vlastní osobitost. Dnes se může hrdě postavit vedle velikánů americké kinematografie,“ dodal.

Michael Douglas předal Jane Fondové cenu za celoživotní dílo
Zdroj: ČTK

Fondová si zahrála ve všech typech snímků – komedie zvládala stejně hladce jako vážnější dramatické žánry. Na plátně se kolikrát sešla se svým otcem Henrym Fondou, který získal stejnou cenu za celoživotní dílo už v roce 1978. Herečka měla dobré základy ze slavného hereckého rodů Fondových, ačkoliv zpočátku upoutávaly spíš její tělesné přednosti než talent (sama později přiznala, že měla problémy s přijímaním potravy, cvičit začala až ppo čtyřicítce coby ozdravující proces).

V sedmdesátých letech stoupala její hvězda i kvalita filmů, které točila. Nakonec si vysloužila dva Oscary za filmy Klute a Návrat domů. Proslavil ji i její boj proti válce ve Vietnamu, kde se postavila proti své domovské zemi. A ještě o trochu jiný druh slávy jí přinesly série, ve kterých propaguje cvičení. Kromě toho herečka prodělala rakovinu prsu. Na trhu jsou k dostání její memoáry My Life So Far a Prime Time.